Po roce 1968 se za protirežimní názory zavíralo. Dnes už nikoliv. A tak starosta Seče na Chrudimsku Lubor Schmitt může tvrdit, že normalizace po srpnové invazi vojsk byla k blahu všech občanů.

To nejsou slova předáků předlistopadového režimu Milouše Jakeše či Vasila Biľaka, ale současného starosty známého rekreačního letoviska Seč na Chrudimsku Lubora Schmitta (KSČM). Obci starostuje už třetí volební období.
Invaze armád ze zemí Varšavské smlouvy byla prý chybou. Podle Schmitta se mělo najít smírnější řešení.
„Měli si tenkrát všichni sednout u jednoho kulatého stolu. Takže Češi, Slováci, no a protože se tehdy dost vyváželo zboží jinam, tak s nimi rovněž zástupci zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (tehdejší ekonomické společenství komunistických států – pozn. red.),“ míní Schmitt.
Diktát za Dubčeka
Kde se vlastně stala podle Schmitta největší chyba, kvůli které se reformní procesy v roce 1968 ocitly na scestí? „Dubček tady nastolil přílišný diktát. Příliš se nařizovalo, že takhle a takhle se to bude dělat,“ řekl sečský starosta. „I když je pravdou, že moc demokracie také škodí,“ dodal.
Na to, že normalizace byla ke spokojenosti všech občanů, má starosta Schmitt i důkazy. „Podívejte se jenom na tehdejší vysokou porodnost. Dnes se dětí rodí o polovinu méně a musejí se kvůli tomu zavírat školy a školky,“ vysvětluje.
Nebyli podle něj navíc bezdomovci a ani tolik sebevražd. Lidé prostě bývali spokojenější. A lékařská péče je sice dnes podle Schmitta na vyšší úrovni, jenže léky jsou zato velmi drahé.
Vstup vojsk ze satelitů bývalého Sovětského svazu, od kterého dnes uplynulo 39 let, ukončil reformy v Československu. Jejich odpůrci jim říkali kontrarevoluce a srpnové invazi pak bratrská pomoc.
Schmitt přitom není se svými názory osamocen. „Sám jsem tehdy v srpnu 1968 chtěl se zbraní v ruce bránit republiku proti vojákům. Dnes, s odstupem času, to ale už hodnotím jinak. Když vidím Amerikány, jak se samozvaně tlačí do Iráku a Afghánistánu, vnímám tehdejší vstup armád do Československa jako oprávněný. Tenkrát se mi to nelíbilo, dneska už vím, jak to všechno bylo,“ přidal se šéf okresní buňky KSČM v Ústí nad Orlicí Jaroslav Bajt.
Najít však východočeského pamětníka, který Pražské jaro přímo označí za kontrarevoluci a vpád vojsk za správné řešení, je ale téměř nemožné. Většina „kovaných“ komunistů je po smrti a zbylí se bojí.
„Zavolejte spíše někomu mladšímu, já už jsem v důchodu,“ řekl komunista z Choltic na Pardubicku, známý svými ortodoxními názory, a zavěsil.