Zříceninu hradu, ale třeba i zahrádky s květinami, pasoucí se ovečky, cestující čekající na zastávce na vlak, stanový tábor s ohništěm a táborníky, koleje s výhybkami, návěstidly a semafory. Nejen to můžete spatřit na modelové železnici členů dětského kroužku železničních modelářů v Kostelci nad Orlicí. Vše je propracované do nejmenších detailů. Pod mostem klenoucím se nad řekou uvidíte chlapíka v plavkách, zříceninu hradu prozkoumává zvědavý turista, na jiném místě najdete rodinku, která si starou škodovkou vyjela užít pobyt na chalupě.
„Tohle všechno vyrobily děti za třináct let fungování našeho kroužku,“ ukazuje rozsáhlé dílo vedoucí kroužku železničních modelářů při Domě dětí a mládeže v Kostelci nad Orlicí Petr Urban. Jeho členy jsou děti od šesti do patnácti let. Loni jich bylo dvanáct, a i pro letošní rok se už zájemci přihlásili. Každý rok se proto kostelecká modelová železnice může zase o nějaký ten kus rozrůst. Uplynulou sobotu lákala další zájemce prostřednictvím výstavy, která se uskutečnila v prostorách učebny kroužku v Havlíčkově ulici.
I přes deštivé počasí sem zavítalo plno návštěvníků – malých i velkých. A bylo co obdivovat, nejen práci dětí, ale i dalších modelářů. „Před sedmi lety jsem si projel celé Švýcarsko a byl jsem z toho nadšený, inspiroval jsem se tam a toto jsem stavěl pět let. Dnes už v podstatě nedělám nic jiného,“ prozradil jeden z vystavujících modelářů, který kus švýcarské železnice i s kulisou tamní přírody a Alp přenesl do Čech.
Současnost i okénko do minulosti
„Láska k železničním modelům se hodně v rodinách dědí, ale někteří nemají s dráhou nic společného a je to prostě fandovství těch dětí. Kde hledáme inspiraci? Venku,“ říká s úsměvem Petr Urban.
close
info
Zdroj: Deník/Jana Kotalová
zoom_in
Na výstavě v Kostelci nad Orlicí představil svou práci kroužek železničních modelářů při místním DDM i další modeláři.
V modelu je zachyceno vše, co modeláře zaujme. Jejich železnice nabízí i pohled do minulosti. Třeba na kosteleckou zastávku, jak vypadala do roku 1985. Naproti ní přes koleje je vidět zahrada s pobořeným plotem a trosky jakéhosi stavení. Prý tam stával statek, který zchátral a spadl. Nejde však jen o ryze českou železnici, objevíte tu i kus Anglie, jak napovídá nápis na jedné z železničních budov. „Je to model z Anglie, protože jeden člen kroužku má tatínka Angličana a jezdí do Anglie za babičkou a dědečkem. Tuto zastávku si vybral z toho důvodu, že se na ní stýkají dvě soukromé dráhy, proto každé návěstidlo vypadá jinak. Když to modeloval, bylo mu deset let. Dnes už je dospělý,“ podotýká vedoucí kroužku.
Pět generací železničářů
Hned vedle je vidět portál špičáckého tunelu, který býval jedním z nejdelších v naší republice. Vznikl podle fotografie, kterou Petr Urban pořídil přímo na místě, když byl s dětmi na dovolené v Železné Rudě. Druhý konec tunelu ústí k modelu nádraží v Liticích. I to je dnes jiné, prošlo rekonstrukcí. „Takto vypadalo, když jsem tam sloužil já před 30 lety. A tamhle je Potštejn, kde jsem začínal. U dráhy byla už moje máma, děda a praděda. Jsem výpravčí. Náš mladý, který je strojvedoucím, je už pátou generací, která pracuje na dráze. Už odmalička jsem věděl, že chci dělat na železnici,“ tvrdí Petr Urban.
Modely z Kostelce vyrážejí do světa
Pro modelářství zahořel už jako kluk. I když během středoškolských studií a v době, kdy hrál závodní basket, si dal pauzu, nakonec se k modelové železnici vrátil a plamínek nadšení pro ni nyní rozdmýchává u těch nejmladších. „Letos musíme udělat speciální redukci, abychom se mohli napojit s naší železnicí na tu od našich kolegů z Francie a Německa. Spolupracujeme s nimi už od roku 2010. Tamhle na mapě máme vyznačené, kde všude jsme pořádali mezinárodní výstavy. Dostali jsme se k tomu přes volnočasovou aktivitu zaměstnanců dráhy, přes skupinu FISAIC. Jediné, co nám ještě chybí, je Moskva, Vila Nova a Wels v Rakousku,“ ukazuje na mapě.
Jak prozrazuje, další velká akce se uskuteční na jaře v Opavě, kde kostelečtí modeláři budou vystavovat společně s Francouzi a Němci. Ten jejich doposud nejdelší pospojovaný model železnice přitom měřil rekordních 106 metrů.
Do kufrů s modely se musí vejít i trenky a ponožky
Nejen jak zhotovit, ale i jak přepravit modely na výstavy, přitom bývá oříšek. Zvlášť, pokud se s nimi máte vejít do letadla. I ten se však kosteleckým modelářům podařilo rozlousknout. Když letos na přelomu dubna května letěli na výstavu do Španělska, model rozřízli na kusy o velikosti 40 x 40 centimetrů, aby se jim vešel do kufrů. Vyrobili na něj stříšky a do dutého prostoru se jim ještě podařilo vecpat trenky, ponožky a trika, jak líčí další z vedoucích kroužku Marian Ondruška.
„Na místě se zas model sešrouboval. Byli jsme čtyři, takže jsme táhli čtyři krabice, každý jednu. Byla to výstava v Železničním muzeu Katalánska,“ dodává.
