Před 680 lety se objevuje první zmínka o hradu Waldenberg. Později bylo toto jméno zkracováno na Walmberk a nakonec se ujal název Vamberk. Dnes byste ho ale hledali marně.

"Kdo by tam vkročil, hrad hledati chtěje, klamal by se velice, neb na otázku jeho, kde jest hrad, ukázali by mu obyčejný dům (pod nímž jsou ještě staré sklepy) a pod ním hostinec, kterému se posud "na hradě" říká," uvádějí Paměti města Vamberka vydané v roce 1927.

Vamberští prý zvědavce posílali k č.p. 92, kde podle nich býval hrad a k němu náležející hospodářská stavení. Rozkládal se v místech, kudy dnes probíhá Vilímkova ulice.

Podél ní stojí i kostel sv. Prokopa. Vyrostl v letech 1712 až 1713 na místě původního ze 14. století. Roku 1898 však vyhořel a následná rekonstrukce mu vtiskla současnou podobu. V jeho kryptě s křížovou pilířovou klenbou bylo nalezeno celkem 34 mumií ze 17. a 18. století, mimo jiné pana Bohouše z Chrastu a na Vamberce a paní Magdaleny Grambové z Meldeku, zakladatelky krajkářství ve Vamberku.

"Valná většina rakví je otevřena, a tak spatřujeme bezprostředně truchlé pozůstatky těch, kdož v nich uloženi byli k věčnému odpočinku. Většina mrtvých těl jest kupodivu zachována jako uměle konzervována, na nejedné pergamenové tváři jest doposud znatelný výraz, v němž rysy její ztuhly v hodině smrti," popisuje Josef František Král v Pamětech města Vamberka.

Nejdůležitějším mezníkem novodobé historie byla pro Vamberk druhá světová válka. Po staletí ustálené a pozvolně se rozvíjející cechovní a posléze řemeslnické vztahy ve Vamberku byly narušeny přemístěním Báňské a hutní společnosti ze slezských Sudet a následným přílivem dělnictva. Městečko, po staletí žijící z krajkářství, tkalcovství a obchodu se dřevem, v němž se koncem 19. a počátkem 20. století začal nesměle rozvíjet průmysl textilní, kamnářský a masný, se během několika let stalo nejen průmyslovým centrem regionu, ale i jedním z nejprůmyslovějších měst celé oblasti. (Zdroj: Historie města Vamberk)

Zvláštní pozornosti se přitom těšil takzvaný fext, tedy mrtvola, o níž si lidé vypravovali, že její kůže nemohla být zaživa zraněna a která po smrti neshnila.

"Když v měsíci říjnu 1890 prohlíželi jsme se zesnulým již stavitelem Studničkou chrámovou hrobku hledajíce pozůstatky dobroditelky lidu zdejšího Magdaleny Grambové rozené Rajchlovny z Meldeku, zakladatelky zdejšího krajkářství, našli jsme vysokou postavu zmíněného fexta opřenou o jeden z pilířů hrobky. Pozdvihnouce ji zaslechli jsme, že v ní kosti haraší jako v pytli. Po řádném hrobky vyčištění a rakví urovnání postaven fext do jedné z prázdných rakví dubových, aby snad pokoje došel," vylíčil zkušenost ze setkání s vamberským fextem Josef František Král.

Tím fextem měl být Bohuslav z Chrastu.

Po roce 1985 se v důsledku stavebních prací v okolí změnilo klima krypty a mumie začaly hnít. Nejprve byly přestěhovány do sklepa Muzea krajky ve Vamberku naproti kostelu a později do sklepení broumovského kláštera, kde jsou dodnes.