Celá desetiletí bylo očkování dětí vnímáno jednoznačně pozitivně. O odvrácené straně tohoto tématu přednáší Martina Plocková, která své přednášky směřuje především rodičům.

Jedním z rodičů, kteří si nepřejí vakcinaci svého potomka v běžném očkovacím režimu, je Roman Jirsa z Rychnova nad Kněžnou. „Myslím si, že očkování je dobrá věc, ale ne v té formě, jak je u nás běžné. Nelíbí se mi, když se má tříměsíční organismus vyrovnávat s účinky šestisložkové vakcíny. Myslím si, že je to na tak malé dítě neúměrná zátěž. S jednou z chorob, proti které se očkuje, navíc nemá miminko žádnou možnost se setkat. Hepatitida typu B se totiž přenáší krví a pohlavním stykem,“ vysvětluje postoj otec.

Odlišný pohled než většina lékařů má právě i Martina Plocková, která se problematice očkování věnuje přes deset let a zajímat se o ni začala díky zkušenosti se svým synem. „Mám potřebu informovat své okolí o rizicích, která při očkování hrozí. Motivací k pořádání přednášek jsou pro mne také osobní příběhy rodičů, které mají postižené dítě nebo kterým dítě po očkování dokonce zemřelo,“ říká Plocková.

Čtěte příbalový leták

Rodiče často totiž považují reklamní letáky k očkovacím vakcínám za relevantní a objektivní informace, aniž by vůbec četli příbalový leták vakcíny, kterou lékař vpraví do organismu jejich dětí.

Taková důvěra v systém zdravotní péče, která má děti léčit a ochraňovat, podle Plockové však není na místě: „Je mnoho dostupných informací, které potvrzují, že očkování je velmi rizikový zásah do organismu. Navíc pokud budeme poslušně vodit děti na očkování jenom proto, že je to povinné, tak se ptám, co bude povinné v budoucnu, když se dnes neozveme? “ ptá se.

Lékaři však tento pohled na věc nesdílejí a varují před zbytečným šířením paniky. „Není tomu tak, že by se stále očkovalo proti něčemu, co už není nutné. Naopak se třeba zrušilo očkování proti tuberkulóze. Nově však zaznamenáváme problémy s tím, že třeba zaměstnanci zdejšího vojenského ústavu odjíždějí do rizikových zemí jako do Afghánistánu a vrací se zpátky jako riziková skupina. Když pak maminka porodí, tak je indikována k očkování a je problém, kde děti oočkovat. To je nová věc, protože se proti tuberkulóze neočkuje ve státech Evropské unie, tak se to zrušilo i u nás. Na druhé straně zde byly i komplikace po očkování, takže po vážné úvaze odborníků se zrušilo,“ objasnila na příkladu Miroslava Konrádová, praktická lékařka z Dobrušky.

Podle ní však mnoho rodičů, kteří by odmítali očkování, není. „Jsou maminky, které vyžadují individuální kalendář, chtějí třeba počkat s očkováním o něco déle. Na to můžeme přistoupit, pokud je k tomu nějaký rozumný důvod,“ dodává lékařka.

Práva rodičů

Důležitý je také právní aspekt rozhodnutí nenechat své dítě očkovat podle povinného očkoacího kalendáře. Počátkem dubna nabyl účinnosti zákon o zdravotních službách. Co to znamená pro rodiče dětí odmítajících očkování?

„Stručně řečeno rodičům nehrozí nic nového, stále platí, že pediatr nesmí sám z vlastní iniciativy rodinu hlásit na hygienu, dále, že může rodinu nahlásit na orgán sociálně právní ochrany dětí, pokud neočkování vyhodnotí jako možné zanedbávání. V případě takového nahlášení od tohoto orgánu hrozí maximálně to, že budou chtít zjistit postoj rodičů a budou apelovat na očkování, což je jediná věc, co také mohou dělat, ale rozhodnutí bude stále na rodičích. Podle stanoviska ombudsmana už před deseti lety je nepřijatelný jakýkoliv nátlak na rodiče nebo dokonce vyhrožování odebráním dítěte,“ objasnila Zuzana Candigliota, právnička ze sdružení Liga lidských práv.

V případě odmítnutí očkování by si podle ní měl pediatr od rodičů vyžádat negativní revers. Rodiče by měli rozhodně uvést, jaké mají důvody k neočkování.

Znevýhodňujícím důsledkem rozhodnutí neočkovat dítě ale zůstává fakt, že nebude přijato do předškolního zařízení, potvrzení o očkování vyžadují také některé sportovní kluby a bývá také podmínkou pro účast na prázdninových pobytech. „Zákon nám ukládá přijmout do mateřské školy jen dítě řádně očkované,“ potvrzuje Dagmar Židová, ředitelka Mateřské školy Láň v Rychnově nad Kněžnou.

(ira, cis)