Lidé v Orlických horách si v těchto dnech připomínají smutné 20. výročí pustošící povodně.

„Tato povodeň byla naprosto specifická. Doslova se otevřela nebesa a z hor se valilo ohromné množství vody,“ zavzpomínal na červencové události roku 1998 ředitel Povodí Labe Marián Šebesta. Mraky nad horami se začaly kupit v noci z 22. na 23. července. Zde se na 12. hodin zastavily a za doprovodu mimořádné bouřkové činnosti došlo k výskytu extrémních srážek, které Orlické hory bičovaly několik dlouhých hodin. „Největší srážkové úhrny jsme tehdy zaznamenaly v Deštném v Orlických horách (203,6 milimetrů), Bílém Újezdě (195,8), Bělči nad Orlicí (162.9) a Orlickém Záhoří (110,8),“ přiblížila tehdejší „dlouhou“ deštivou noc mluvčí Povodí Labe Hana Bendová. Následná povodeň poté brala vše, co ji přišlo do cesty. Bohužel i lidské životy. Těch si vyžádala šest.

Při katastrofě, která v oblasti podhůří Orlických hor neměla do té doby obdoby, bylo zničeno 23 domů a dalších více než 1300 stavení a bytů bylo poškozeno. Odhadem se povodeň přímo či nepřímo dotkla téměř 30 tisíc obyvatel. Na dva tisíce lidi bylo evakuováno a 90 se muselo sehnat náhradní ubytování.

„Zatopeno bylo celkem 26 tisíc hektarů. Škody způsobené velkou vodou dosáhly bezmála dvou miliard korun,“ uvedla Hana Bendová.

Zrádná Dědina

Jednou z postižených obcí bylo i Podbřezí, kterou zaplavila voda z jindy klidné říčky Dědina. „V krizových situacích, které se velmi těžko dají předpovídat, si člověk uvědomuje, jak je bezmocný,“ zavzpomínal starosta obce Antonín Novotný, který má tuto katastrofu stále v živé paměti.

„Proudy vody braly vše, co jim přišlo do cesty. Zbývalo jen hledat rychlá řešení pro záchranu lidských životů a majetku. Lidé si bez předešlé zkušenosti neuvědomují možný rozsah nebezpečí. Protože jsme však začali informovat občany včas, nedošlo v obci k žádné tragické události, obyvatele se podařilo zavčasu evakuovat,“ uvedl starosta. Ostatně na Dědině byl průběh povodňové vlny velmi komplikovaný. V horním úseku toku od Sedloňova po Dobrušku, dlouhém přibližně 25 kilometrů, trval postup povodňové vlny pouhé dvě hodiny.

„V horní části povodní vlivem velkých postupových rychlostí a obrovské unášecí síly vodního proudu došlo k výrazné erozi, transportu tisíců kubíků kamenné suti a postupné destrukci všech překážek, které stály této síle v cestě,“ uvedla mluvčí vodohospodářů s tím, že kromě kamene bylo unášeno také velké množství dřevní hmoty, která se ve zúžených profilech, především mostů a lávek, kupila do mohutných bariér.

Ty měly za následek průlomové vlny s dalšími silnými devastujícími účinky. Příkladem byl most v Cháborech u Dobrušky, kde po uspání mostního profilu, v době, kdy tu odhadem teklo 270 metrů krychlových vody za sekundu, došlo ke stržení celého mostu.

Plány zůstaly plány

Tři roky po ničivé vody byly zveřejněny plány na přípravu protipovodňových opatření. Zatím nevznikly. „Byla zpracovány dvě základní varianty - suchá nádrž a nádrž klasická. Proběhlo posouzení vlivu na životní prostředí a výsledkem bylo, že je přípustná jen suchá nádrž,“ uvedl ředitel Povodí Labe Marián Šebesta.

Do celého procesu však zasáhly ochranářské spolky. „Teď po 20 letech máme jen nepravomocné územní rozhodnutí, ale očekávám další odvolání,“ dodal ředitel Povodí Labe s tím, že nechce předjímat, kdy se skutečně s výstavbou protipovodňových opatření začne, ale byl by rád, kdyby se tak stalo v roce 2020.   (pv, vm)