Ve vzpomínkách na rychnovského rodáka dejme slovo Poláčkovu vnukoviMartinu Jelinoviczovi, žijícímu v kanadském Torontu.

Z jeho pamětí jsme vybrali úsměvné řádky v duchu Poláčkovy humoristické a satirické prózy.

„Karel Poláček byl člověk mírný, neprůbojný, toužící po klidu a dobré pohodě. Patřil k lidem, kteří se nedovedou přimět k tomu, aby konali věci, jež je nebaví. V tom smyslu byl člověk líný. Ve svých vzpomínkách praví: „Ve škole jsem často propadal, ale pokaždé z jiného předmětu.“ Nebyl to jistě nedostatek schopností, ale neochota podřídit se nařízenému řádu a zabývat se věcmi, které nepatřily do sféry jeho zájmu. Tyto rysy mu zůstaly po celý život. Měl živelný odpor k technice.

Nelze si představit Poláčka vyměňujícího gumičku u vodovodu nebo zatloukajícího hřebík. Není známo, že by tak někdy učinil.

Drobné technické služby v Poláčkově domácnosti obstarával syn od sousedů. Je docela možné, že Poláčkův odpor k technice, matematice a praktickým záležitostem vůbec byl pózou člověka s klasickým vzděláním. Opovrhování praktickými věcmi bylo součástí klasické tradice a patřilo k běžným dobovým předsudkům. Nepraktičnost byla v některých kruzích považována za znamení geniality a vzdělání vůbec.

Poláčkova domácnost postrádala telefon, plynový sporák, vysavač a elektrickou žehličku. Dokonce byla i bez rádia, což bylo v Praze třicátých let už zjevem dosti výjimečným. Jediným technickým zařízením Poláčkovy domácnosti byl psací stroj, na němž autor Mužů v ofsajdu a Bylo nás pět psal své povídky, soudničky a romány."

Ze vzpomínek Martina Jelinovicze, vnuka Karla Poláčka, které z Kanady napsal Josefu Krámovi. Staly se součástí Krámova Průvodce Rychnovem www.rychnovskypruvodce.info