On sám však má to nejoblíbenější místo rozhledů jinde - na protějším kopci. "Odtamtud nahoře, jak je ten strom, je tam i socha svatého Petra a Pavla, je pro mě nejhezčí výhled do údolí. I v noci, když třeba svítí jenom svíčky na hřbitově a když je zapnuté osvětlení věží - jenom v těch báních… je to hezké," svěřuje se.

V Neratově bydlí a když mu přišla nabídka, aby nastoupil na místo podsládka, bylo rozhodnuto. "Asi jako každý chlap jsem to nemohl odmítnout. Tuhle profesi dělám tři roky. Je v ní stále co objevovat," tvrdí.

Samozřejmě ji nemůže dělat každý a "z fleku", je potřeba získat znalosti a zkušenosti.

"Trvalo to tak půlroku, než jsem si byl trochu jistější. Zasvěcoval mě náš sládek Jirka Gross, hodně jsem se pak naučil praxí a absolvoval školení na pivovarské a sladovnické práce. Ale abych si troufl říct - mám to v ruce a už mě nic nepřekvapí - tomu se snažím vyhýbat. Vím, že tahle myšlenka může přinést hodně brzo jen nějaké problémy, které mě zas vyškolí. Čím víc člověk v téhle profesi ví, tak vidí, jak málo ví," dodává Dominik Malík.

O výstavbu pivovaru v Neratově se pokoušel už v roce 1723 řád Servitů, ale neúspěšně. Sen se podařilo naplnit až se sdružením Neratov, které se rozhodlo znovu oživit po válce vysídlenou osadu a postupně v ní rozjelo i sociální podniky, kde pracují postižení lidé. Zbudovat a otevřít pivovar jako místo dalších pracovních příležitostí pro ně a jako zdroj financí pro potřebné se podařilo na sklonku roku 2017. V letošním roce je největší novinkou vybudování pivovodu a rozšíření provozu do části nově vybudovaného Společenského centra v sousedství pivovaru.