Jak sám prozrazuje, jsou to zároveň jeho prostředky k objevování dalších světů, plných lidiček, kteří se na svět dívají velkými kukadly, různých pohádkových postaviček a také zvířat, z nichž nejvíc mu učarovali ptáci a ryby, protože se mu dobře dělají.

Městská knihovna v Kostelci nad Orlicí zve všechny zájemce o výtvarné umění na jeho výstavu, kterou si mohou prohlédnout ve výpůjční době knihovny do 10 ledna 2011.

„Talent jsem zdědil nejspíše po svém dědečkovi - tesařském mistrovi. Můj otec, který vyrůstal ve světě pilin a hoblin, se sice vydal jiným směrem, ale byl natolik ovlivněn touto činností, že předal um s pilkou a s dlátem, se kterými dělal děda hotové zázraky, mně,“ prozrazuje dvaašedesátiletý autor z Liberce, který má za sebou více než čtyřicet výstav po celé republice.

V roce 1980 se poprvé představil i zahraničí veřejnosti a od té doby se jeho díla dostala do více než dvaceti zemí světa, od USA a Kanady přes většinu evropských států až po Japonsko.

Plechatý popisuje, že jeho „dřevěný svět“ se skládá asi z dvaceti druhů dřev. Volí je podle námětu, podle zamýšleného umístění díla a často i podle nálady. „Nejochotněji vydává svá tajemství lípa, která je už dlouho oblíbeným materiálem řezbářů. V současné době vytvářím nejraději rozměrné plastiky, většinou hodně složité a pracné, ale měl jsem i období, kdy jsem se naopak snažil proniknout do světa miniatur,“ prozrazuje ze své „řezbářské kuchyně“.

Václav Plechatý se od 80. let minulého století věnuje také grafice. Přiznává, že jí propadl natolik, že si domů pořídil i vlastní lis. Má rád linoryty, oblíbil si i suchou jehlu. „Když to námět vyžaduje, využívám i mezzotintu, lept nebo kombinované techniky. V posledních letech dělám nejen svoji volnou tvorbu, ale hodně grafik vzniká na zakázku. Třeba novoročenky, ex libris, pozvánky, blahopřejné listy a různé pamětní grafiky,“ přibližuje výtvarník svoji další práci.

Václav Plechatý se původně chtěl stát uměleckým kovářem, ale takový obor nikde nebyl vypsán, a tak se vyučil konstrukčním zámečníkem. Později studoval na večerní průmyslovce, ale vůbec ho to nebavilo, a tak odtamtud po třech letech odešel.

Svoje první kovové plastiky vytvořil na přelomu 60. a 70. let min. století díky dovednostem z učení i zámečnické dílny. „Dodnes stojí na sídlišti v Liberci-Ruprechticích. Jsou to třímetrové kousky a jmenují se Spartakiáda, Satelit a Páv. Zavítal jsem i do dalších výtvarných oborů - dělal jsem intarzie, zkoušel grafiku a začala mě bavit řezbařina. Na počátku mě hodně ovlivnily styly přírodních národů – hlavně afrických černochů a amerických indiánů. Ne náhodou tedy mají moje postavičky dodnes výrazná kukadla a velké zjednodušené ruce,“ vysvětluje své inspirace autor.

(zr, zen)