Jak dlouho pracujete v rychnovské charitě jako ředitelka?
Ředitelkou jsem tu od roku 2004, takže to bude už dvanáct let. Ve stacionáři jsem však už od roku 1999 (dříve se nazýval charitní domov), ale se vznikem zákona o sociálních službách byly naše služby registrovány a dostaly název denní stacionář a týdenní stacionář a vzhledem k tomu, že v našem zařízení máme kapli zasvěcenou sv. Františku z Assisi a také zde pracovaly sestry z řádu sv. Františka z Assisi, byl název změněn na stacionář sv. Františka. Nejdříve jsem byla vedoucí charitního domova, teprve pak jsem se stala přímo ředitelkou farní charity.

O klienty se zde staráte pouze po určitou dobu?
Ano, máme tu denní stacionář, kdy k nám klienti přijedou ráno a odpoledne se vrací domů. Máme k dispozici také svoz, takže pro některé i jezdíme. Pak funguje i týdenní stacionář pro seniory, kteří jsou zde od pondělí do pátku a na víkendy si je rodinní příslušníci odvážejí domů nebo je opět dopravíme. Od roku 2010 jsme zavedli také pobytové odlehčovací služby pro seniory, kteří mohou využívat našich služeb nepřetržitě po dobu třech měsíců.

Jaké klienty můžete do stacionáře přijmout?
Snažíme se zde poskytnout pomoc všem, kteří naši péči potřebují. Zaměřujeme se především na seniory, můžeme ale přijmout pouze ty, kteří jsou schopni se alespoň trochu pohybovat. Je třeba, aby se uživatel našich služeb dokázal s dopomocí dostat alespoň na invalidní vozík.
Vy se tu ale staráte nejen o seniory, ale i o mladé dospělé.
Pobytové služby jsou zde k dispozici pouze pro seniory. V rámci denního stacionáře k nám někteří rodiče nebo rodinní příslušníci vozí nebo vodí také uživatele s mentálním postižením, nebo je přivezeme našim svozovým mikrobusem a nebo jsou dopravováni svozem Audisbusu.

Co je pro klienty nejdůležitější?
Naše pracovnice se snaží poskytovat se zájmem a úctou odbornou péči našim klientům, v rámci aktivizačních činností se věnují trénování paměti, zapojují uživatele do společných hudebních chvilek s kytarou, Orfovými nástroji, dále nabízejí účast na výtvarných a rukodělných činnostech, doprovází je však také na hygienu, cvičí s nimi nejen chůzi. Pokud se někomu hodně zhorší zdravotní stav a po dlouhou dobu ležel, je důležité, aby se tělo v rámci možností rozhýbalo. Je tu k dispozici také tělocvična.
Nejdůležitější je ale vztah, který máme ke klientům a snaha jim pomoci. Vše je o trpělivosti, někdy je to fyzicky hodně náročné. Pomáhají nám také dobrovolnice, které si s klienty hrají například šachy nebo karty a společně si povídají. Snažíme se naplňovat i spirituální potřeby seniorů, podporovat vztahy s rodinou a dalšími lidmi, tedy vše, co vede k jejich spokojenosti. Naši klienti mají možnost zúčastnit se společné modlitby, čtení z bible, máme k dispozici také kapli, kam mohou zajít. Každý měsíc přichází také kněz z naší farnosti a slouží v kapli mši svatou.

Vy sama přicházíte do styku 
s lidmi, kteří navštěvují stacionář?
Řeším především administrativu, ale samozřejmě za klienty pravidelně chodím, když mi to čas dovolí. Dám si s nimi kávu, popovídáme si spolu. S klienty s mentálním postižením jezdím občas na výlety, výstavy, sportovní den, country bál, přehlídky tvorby, kde naši uživatelé také vystupují. Stacionář je malý, takže se všichni pravidelně vídáme.

Jaký je vlastně průběh vašeho dne v práci?
Já se hlavně starám o zaměstnance a celý tým, aby vše správně fungovalo. Jsem také koordinátorem Tříkrálové sbírky. Samozřejmě se někdy dostanu do styku i s rodinnými příslušníky našich klientů, ale to je spíše práce sociální pracovnice. Máme stacionář rozdělený na výchovný úsek, kde jsou lidé s mentálním postižením, o které se staráme. Dále je zde zdravotní úsek, který vede naše vrchní sestra Tereza Lugová, a je v něm celkem dvaadvacet seniorů.

O kolik klientů se vlastně staráte?
Máme zde 11 klientů, kteří využívají odlehčovací služby, dalších 11 seniorů navštěvuje týdenní stacionář a na denním stacionáři pro mentálně postižené se střídá 12 až 14 uživatelů. Denně k nám mohou dojíždět samozřejmě i senioři, ale je to využíváno spíše výjimečně.

Jaké akce ve stacionáři pravidelně pořádáte?
Pracuje tady pedagog volného času, takže jezdíme na výlety, uživatelé mají také různá vystoupení, přehlídky, festivaly, sportovní dny, výstavy, ozdravné pobyty. V současné době vrcholí přípravy na festival v Semilech, na který si naši klienti s mentálním postižením připravují nové vystoupení. Koncem léta připravujeme Den charity, pravidelně pořádáme den otevřených dveří pro veřejnost, pravidelně se koná také setkání zaměstnanců. Jezdí k nám minimálně dvakrát ročně vystupovat děti ze Základní a mateřské školy Synkov – Slemeno, které si připraví kulturní program, každý rok k nám přicházejí zazpívat a zahrát v adventním čase studenti z rychnovského gymnázia. Společně se setkáváme i s kamarády z dalších charitních či jiných neziskových zařízení na diskotékách, karnevalech nebo jinak zábavně připravených programech.

Jak jste se k této činnosti vlastně dostala?
Původně jsem učila na průmyslové škole a na učilišti, zástupci rady farní charity mě oslovili, ale já jsem se necítila na to, abych působila ve vedoucí funkci. Nakonec ale z našeho kolektivu ve škole odešlo hodně lidí, se kterými jsem si rozuměla, a já jsem opět dostala nabídku pracovat v charitním domově, tentokrát už jsem to ale neodmítla a od té doby jsem byla vedoucí stacionáře. Byla jsem ráda, že i když nebudu mladé lidi přímo učit, budu jim moci dále pomáhat.

Máte vůbec nějaký volný čas sama pro sebe?
Občas si nějaký najdu, nejvíc hektické je to na podzim a před Vánoci, kdy chystám Tříkrálovou sbírku. To mi zabere opravdu hodně času. Vynahradím si to však na jaře, když je hezky. Ráda si pak zajdu na procházku do přírody. Většinou mám nějaký cíl, jdu nebo jedu se podívat například na nějaké zajímavé místo. Ráda také sbírám bylinky a dělám různé sirupy, bylinkářství mě velmi baví. Hodně volného času trávím také se svou vnučkou, chodíme spolu do parku, do přírody. Mám ještě maminku, takže pokud čas dovolí, jedu za ní na Moravu.