Nástroje jsou úžasným svědectvím historie našeho národa či celé Evropy

Koncertuje s úspěchem doma i po celém světě, pořádá svátky hudby a hudební festivaly, propaguje hudbu na rozhlasových vlnách. Méně známé je však to, že působí i jako uznávaný soudní znalec v oboru smyčcové nástroje.

Královéhradeckému rodákovi ovšem není lhostejný ani stav jiných hudebních nástrojů, a tak přijal nejen pozvání k benefičnímu koncertu na záchranu varhan v kostele sv. Prokopa v Přepychách, ale stal se i patronem celého projektu.

Koncert Jaroslava Svěceného se uskuteční v rámci Noci kostelů dne 10. června v 15 hodin a celý výtěžek bude věnován na obnovu varhan.

Narodil jste se v Hradci Králové, městě významných stavitelů houslí. Ovlivnila tato skutečnost výběr nástroje ve vašich hudebních začátcích?
K houslím mě přivedl můj dědeček – kapelník, houslista, učitel. Už od mých pěti let jsem s ním navštěvoval dílnu mistrů houslařů Pilařů v rodném městě, kde úžasnou atmosféru známé dílny dotvářela nádherná vůně laků. Když jsem viděl restaurované nástroje a slyšel vyprávění o jejich historii, tak bylo rozhodnuto.

Co vás – houslistu – vedlo k tomu, že jste se rozhodl benefičně vystoupit pro záchranu varhan v Přepychách a navíc být patronem tohoto projektu?
Hudební nástroje, krásná muzika, její prezentace a popularizace jsou nedílnou součástí mého života. Zachránit kvalitní hudební nástroj je duševní i duchovní investicí do budoucna, obzvlášť v dnešní době je naprosto nutné upozorňovat a zachraňovat hodnoty, které fungují několik staletí. V Přepychách se objevím poprvé, o stavu tamních varhan mě informoval výborný varhaník Pavel Svoboda, se kterým jsem již dvakrát koncertoval na velikonočním festivalu Smiřické svátky hudby, kde byly kdysi varhany z 18. století také v žalostném stavu. Díky úsilí mnoha lidí a institucí se nám podařilo získat prostředky a dnes je z nich parádní koncertní nástroj, který si v březnu pochvaloval například ředitel kůru Svatovítské katedrály, varhaník Josef Kšica. Je to vždycky o lidech a jejich kulturním povědomí. S velkou radostí jsem se proto stal patronem projektu na záchranu varhan v Přepychách.

V rámci Noci kostelů vystoupíte nejen v Přepychách, ale večer také v katedrále sv. Víta v Praze, kde bude přítomen kardinál Duka. S jakými pocity jste přijal pozvání do našeho nejznámějšího kostela právě v rámci Noci kostelů a za přítomnosti pana kardinála?
Je to pro mne vždy čest vystupovat v této slovutné katedrále, kudy procházely dějiny dávných i nedávných časů. Každé setkání s panem kardinálem Dukou je pro mne výjimečné, jsme doslova a do písmene krajané, a tak se na večerní koncert ve Svatovítské katedrále velmi těším a budu ho hned o čerstvých zážitcích z Přepych informovat.

Jste soudním znalcem s mezinárodní působností v oboru smyčcové hudební nástroje, uznávaným znalcem historie a stavby houslí. Jak náročné bylo získat takové oprávnění a co vás k tomu vedlo?
Bylo to logické vyústění mého původně celoživotního koníčka, který se stal mojí jakousi druhou profesí a určitou přidanou hodnotou. Lidé ze všech koutů naší vlasti a mnoha dalších zemí se na mne obracejí s hudebními nástroji, píši na toto téma publikace, nahrávám historii tohoto oboru na zvukové a audiovizuální nosiče, pořádám výstavy.
Například celý květen mám výstavu Slavné housle na vlnách rozhlasových v galerii Vinohradská 12, tedy v hlavní budově Českého rozhlasu v Praze.

Stav v oblasti historických varhan je velmi neutěšený. Lze vysledovat nějakou paralelu se stavem smyčcových nástrojů, především houslí?
Určitou paralelu v tom je asi možné najít, ale mistrovské smyčcové nástroje jsou velmi často v soukromém vlastnictví jednotlivců, interpretů či sběratelů.
Ti samozřejmě investují do svého majetku, což v případě interpreta smyčcových nástrojů je de facto nedílná součást jeho profese a v případě sběratele skvělé zhodnocení vynaložených prostředků.
Cena za zrestaurování historických varhan je často také mnohem vyšší než investice do opravy kvalitního smyčcového nástroje. Naprosto zásadní u restaurování všech těchto instrumentů je volba kvalitních mistrů houslařů či varhanářů.

V rámci koncertního projektu Violino představujete mistrovské housle významných houslařů 17. až 21. století. Jsou mezi nimi i nástroje, které se díky vám podařilo objevit či zachránit?
To je jeden z hlavních cílů tohoto projektu a námět na moji další publikaci. Mnoho z těchto nástrojů by mělo dnes špatný osud, některé z nich by již neexistovaly vůbec. Tyto nástroje jsou často úžasným svědectvím historie našeho národa či celé Evropy, a to nemusí být vždy drahé.

V únoru letošního roku jste s úspěchem navštívil Chile a představil se mimo jiné na festivalu SEMANAS MUSICALES v tamním Frutillaru. Můžete se nyní s určitým časovým odstupem podělit o dojmy z vašich zaoceánských koncertů?
Na 48. ročníku mezinárodního festivalu jsem v jeho historii vystupoval jako první Čech a získal od vedení cenu za nejlepší letošní festivalový koncert. Říká se, že tamní sál disponuje nejlepší akustikou v Jižní Americe. Stavěla ho stejná společnost jako proslulou operu v Sydney. Na festivalu vystupovala řada světově proslulých hudebníků, a tak jsem šťastný, že jsem uspěl a dostal pozvání na jubilejní 50. ročník.

Prozradíte, co důležitého vás jako sólistu v nejbližší době čeká?
V květnu mě čeká koncertní zájezd do Indonésie, potom na Blízký Východ, mezitím však také vystoupím u nás doma, protože kontakt s českým publikem je pro mne hnacím motorem. Těším se s vašimi čtenáři na viděnou na svých koncertech.  Dana Ehlová