V čp. 14 na Trčkově náměstí v Opočně se 25. prosince 1852 narodil Emanuel Štěpán Petr, významný stavitel varhan, jehož dílna postavila těžko uvěřitelných tři sta padesát chrámových nástrojů. A tak zatímco v roce 2017 uplyne kulatých šedesát let od úmrtí Františka Kupky, od narození Emanuela Štěpána Petra to bude půlkulatých 165 let.

Od neděle 24. července připomíná narození Emanuela Štěpána Petra v domě na Trčkově náměstí pamětní deska, umístěná zde díky iniciativě spolku PROVARHANY, pro který se stalo zviditelnění významného stavitele varhan a opočenského rodáka jedním z hlavních projektů letošního roku.
Opočno toto úsilí uvítalo a podpořilo finančně, a tak se uskutečnilo slavnostní odhalení desky za přítomnosti vedení města a členů zastupitelstva, zástupců spolku PROVARHANY a v neposlední řadě vzácného hosta, hudebníka Oskara Petra, jehož prastrýcem Emanuel Štěpán Petr byl.

V úvodu slavnosti připomněl Pavel Svoboda, předseda spolku PROVARHANY, že za zviditelnění varhanáře u něj už před několika lety „loboval" hudební skladatel Luboš Sluka. „Jsem moc rád, že město Opočno finančně přispělo na pamětní desku, která bude vynikajícího stavitele varhan Emanuela Štěpána Petra připomínat," poděkoval Svoboda a dále zdůraznil „Petrova varhanářská dílna na Žižkově vyprodukovala během existence více než tři sta padesát varhan a například největší pražské chrámy, kromě katedrály sv. Víta, mají jeho varhany."

Přítomným zároveň osvětlil další zajímavé souvislosti: „V Opočně se roku 1830, dvacet dva let před Petrem, narodil také František Zdeněk Skuherský, jehož otec založil zdejší nemocnici. Byl ředitelem Varhanické školy v Praze a mimo jiné členem komise, která vybírala varhany pro Dvořákovu síň Rudolfina, kde sídlí Česká filharmonie. I díky těmto kontaktům jsem přesvědčen, že se oba opočenští rodáci znali."

Starostka Šárka Škrabalová poté řekla: „Jsem velice ráda, že Opočno má dalšího rodáka, kterého si můžeme připsat jako světového, který vynikl v oboru stavitelství varhan a varhanářství," a vzápětí dodala, že je město připraveno podílet se na záchraně vzácného královského nástroje v klášterním kostele Narození Páně.

Poslední slovo oficiální části slavnosti patřilo hudebníkovi Oskaru Petrovi, který je i úspěšným skladatelem a textařem, když je podepsán například pod písněmi Hříšná těla, Křídla motýlí nebo Medvídek. Hudební vlohy se v rodu Petrů dědí z generace na generaci, což potvrzují slova Oskara Petra: „Můj táta Oskar nebyl význačným muzikantem, ale zpíval ve Sboru pražských učitelů. Jeho bratr Josef byl sbormistrem a dirigentem orchestru Národního divadla v Bratislavě. Další bratr Jaromír Petr byl už v devatenácti letech klavíristou Osvobozeného divadla pod dirigentstvím Jaroslava Ježka. Hrál také českou hymnu v Rudolfinu, když v roce 1918 přiletěl T. G. Masaryk z emigrace z Ameriky. Jen nevím, zda to bylo na varhany nebo na klavír. Byl také korepetitorem Herberta von Karajana."
Odhalení pamětní desky připomínající jeho prastrýce přivedlo Oskara Petra do Opočna po dlouhých padesáti letech.

Možná se do tohoto města brzy znovu vrátí, aby se zde poprvé představil také jako uznávaný muzikant. (ehl)