Tma, nejistota, tak trochu i strach z neznámého prostředí a jediný pomocník hůlka, kterou před sebou ťukám, abych našla schod a další… Konečně mám schodiště za sebou, jenže jsou tu další překážky, občas se ozve cinknutí hůlky do kovové tyče, plechové tabule. Ten kousek cesty by zdravý člověk prošel za pár sekund, s páskou přes oči to trvá dlouhé minuty.

„Je to hrůza, nejhorší bylo tohle stanoviště s překážkami,“ svěřila se školačka z Jasenné, jedna z účastnic Putování s hendikepem po Dobrušce, který v pátek uspořádala s podporou města místní organizace sdružující nevidomé, tělesně postižené, důchodce a právě do jejich světa, v němž se setkávají s řadou překážek, dala akce nahlédnout.

Život na vozíku

„Chodníky jsou už dnes většinou dělané s nájezdem. Obtížná je jízda na nerovných chodnících, kdy musím namáhat jednu ruku více,“ svěřila se Lucie Hejzlarová, která je po nemoci od svých dvaatřiceti let upoutaná na invalidní vozík. I jeho ovládání a nikterak lehké otáčení si bylo možné vyzkoušet. Stejně jako různé pomůcky pro nevidomé, například indikátory barev či hladiny ohlašující zvukovým signálem, že je sklenice plná. Jen trefit se do ní není jen tak, a daří se to třeba až na třetí pokus. Hradecký Tyfloservis s sebou přivezl také speciální hodinky, nebo brýle simulující různá zraková postižení.

Trasa vedla celým městem, od Archlebových sadů k rodnému domu F. V. Heka, do Rýdlovy vily, na stanoviště na náměstích a další místa. Účastníci si z akce odnášeli zajímavé zkušenosti, poznání jim dosud neznámého světa a také sladkou odměnu v podobě perníkových medailí. Ty pro ně upekla nevidomá Renata Moravcová, spoluzakladatelka spolku Doteky naděje, který akci připravil.