Unikátním archeologickým nálezem se může pochlubit rychnovské muzeum. Náhodnému nálezci se podařilo objevit bronzový meč datovaný do mladší doby bronzové (cca 1200 let p. n. l.), spadá do období kultury lužické.

„Nějaké nálezy mečů už odsud máme, ale ve zlomcích. Z nich se nedalo určit, jak se na místo dostaly, jestli se tam jednotlivé části depozita shromažďovaly delší dobu. Takto krásný jednoznačný nález máme první,“ upozorňuje archeoložka Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Martina Beková.

Ne vždycky se přitom takto archeologům poštěstí, že by se náhodní nálezci s objevenými „poklady“ muzeu pochlubili. Tento zpočátku ani netušil, o jak mimořádný „kousek“ jde.

„Máme velkou radost, že to takhle dopadlo. Byla to náhoda. Meč objevil člověk, který se naštěstí zná s detektorářem, jenž spolupracuje s naším muzeem. Ten okamžitě věděl, o co jde, a druhý den mi ho spolu přivezli,“ popisuje cestu prastaré zbraně do muzea Martina Beková

Místo nálezu chce uchovat v tajnosti už proto, že by ho se svými kolegy ráda ještě více prozkoumala. Našly se tam také nýty sloužící k uchycení rukojeti meče z organického materiálu a v okolí bronzové kopí přibližně z téhož období.

„Jedná se sice o jedno z nejintenzivnějších pravěkých osídlení tady v regionu, máme sídliště, pohřebiště, ale tento nález je unikátní, je dokladem elit, které tu fungovaly. Byl uložen do země samostatně. Byla to obětina. Vypadá to, že byl do země zatlačen,“ vysvětluje archeoložka.

Jak dodává, meče ze zmíněného období nejsou standardně zdobené, tento má pouze oběžnou rýžku podél čepele: „Jsou na něm stopy používání. Ostří se zachovalo tak ostré, protože ho uložili do země nabroušený.“

Nález pravěkého meče na Rychnovsku byl naposledy zaznamenán před 127 lety v Lipovce. Šlo o železný meč ze starší doby železné, který je součástí sbírek Národního muzea. Už tehdy šlo o velmi významný objev, i když nejsou známy nálezové okolnosti, v archeologickém třídění je uváděn jako meč typu Lipovka označující podobné nálezy i v rámci Evropy.

Mladší doba bronzová

Pro mladší (a pozdní) dobu bronzovou je typickým pohřebním ritem ukládání spálených pozůstatků do uren–popelnic, odtud se kultury takto zacházející se svými mrtvými označují jako kultury „popelnicových polí“. Nositelé lužické kultury obývali samostatné statky a dvorce, které se intervalech v řádech desítek let přesouvali o několik stovek metrů. Budovy byly stavěny ze dřeva, používala se roubená či drážková konstrukce a spáry se vymazávaly hlínou. V okolí domů se nacházely jámy na obilí, později zasypané odpadem a zbytky shořelých staveb. Na přelomu doby bronzové a železné se stavěla hradiště s mohutnými dřevohliněnými valy. Hlavním předmětem obživy bylo plužní zemědělství, na méně úrodných území byla rostlinná výroba doplňována dobytkářstvím. Z podmáčených oblastí pochází nálezy depotů bronzových předmětů, některými archeology vykládané jako oběti bohům.
(zdroj Wikipedie)