Tento seriál vám mnoho věcí připomene. Dnes se budeme věnovat nakupování. Čeho byl nedostatek a jaké to vlastně bylo, muset si na všechno vystát frontu?

Dnes už si nikdo nedokáže představit, že by při nákupu ať už potravin, nebo elektroniky musel stát

frontu, v „předlistopadové době“ to ale bylo na denním pořádku.

Se socialismem byly spjaty fronty na rozličné nedostatkové zboží. Dle vedoucího dobrušského muzea Jiřího Macha šlo o některé druhy potravin, zejména pak exotické ovoce, čekalo se ale také na knihy. Nedostatkovým zbožím byly však i věci, nad kterými zůstával rozum stát. K dostání totiž nebyl ani toaletní papír. Dlouhé zástupy před obchody patřily k tehdejšímu životnímu stylu.

Dobu před revolucí zachytila kronika

To dokládá i dobrušská kronika, v které je k dispozici zápis z roku 1980: „Starosti měli spotřebitelé i s některými druhy zboží, kterého byl v prodejnách nedostatek, a tak jsme byli svědky dlouhých front i tam, kde dříve nebyly. V drogerii na prací prášky, v papírnictví na toaletní papír a ubrousky, v galanterii na vlnu, v železářství na jízdní kola a šicí stroje, v zelenině na brambory, v textilu na ložní prádlo, v elektře na žárovky a automatické pračky a v potravinách na jedlý olej.“

Na pomeranče 
se stála fronta

Velmi nedostatkovým zbožím z exotického ovoce byly pomeranče, mandarinky a banány, ty mohli lidé sehnat pouze na Vánoce, a to za předpokladu, že si na ně vystály dlouhou frontu. Ani to však nebyla jistota, že ovoce ještě bude, na mnoho čekajících totiž vůbec nezbylo.

„Pamatuji si, že jsem odešla z práce a šla jsem stát k potravinám frontu na banány, těsně přede mnou je ale prodali. Já odešla s prázdnou a v práci jsem si musela nadělávat chybějící hodiny,“ prozradila s nostalgií v hlase Jana Adámková z Rychnovska.

Rozhodně těžké bylo také sehnat jakoukoliv elektroniku, velmi často se čekalo na barevné televize, lednice i šicí stroje.

Štěstí se usmálo zpravidla pouze na ty, kdo stáli mezi prvními ve frontě. Lidé čekali před prodejnou i celou noc a nakonec odcházeli zklamaní a s prázdnou. Nedostalo se na ně. Tenkrát bylo dobré mít mezi prodavači známé. Takzvaně „pod pultem“ se nacházelo lepší, kvalitnější a hlavně pak nedostatkové zboží.

Také sehnání stavebního materiálu bylo pro zdejší obyvatele oříškem. Sehnat kachličky do koupelny nebylo nic jednoduchého. Na nějaký vytříbený styl mohli lidé zapomenout. Nebylo pomalu z čeho vybírat. Na výběr opravdu nebyla škála barev jako tomu je dnes. Většinou se jednalo o stejný vzor, který byl k dostání v několika barvách, například v modré nebo zelené.

Na trhu se ale objevily také veliké hity, jedním z nich byli „mončičáci“ – ty si přálo snad každé dítě.

Na trh přišel lahodný pribináček

Co se týče potravin – velikým boomem byl smetanový pribináček, který si „zahrál“ i v

populárním filmu Ať žijí duchové. Zazněl v něm v písni jako Pramen zdraví z Posázaví.

Tento smetanový krém se ale začal vyrábět v přibyslavské Pribině dávno předtím, už v roce 1947 přišla mlékárna s novou smetanovou pochoutkou. Zlomový byl však rok 1954, kdy se pribináček dostal na trh v té receptuře, kterou dnes už znají úplně všichni.

Postupem času se stal pribináček nejoblíbenější smetanovou pochoutkou v republice.

Velmi oblíbený 
byl také termix

Ani pribináček však nebyl před rokem 1989 pravidelně k dostání v obchodech, prodával se totiž pouze v určitých dnech.

I tuto smetanovou dobrůtku čekala za několik let konkurence, a to v podobě lahodného termixu, který přišel do výroby v roce 1975.