Kde jsou ta špinavá a temná nádraží, kam se člověk pomalu bál přijít, rychle si koupil jízdenku a na vlak počkal radši rovnou na perónu, aby si nezašpinil kalhoty od neudržovaných laviček? A kde jsou proslulé nádražní hospody, kde pivo pod míru bylo normou a čistý půllitr nebývalým úkazem?
Poté, co se České dráhy pustily před několika lety do tzv. revitalizace (rozuměj zkulturnění) nádraží, přestává být čekání na vlak pro cestující traumatizujícím zážitkem.
Zářným příkladem je nádraží v Ostroměři na Jičínsku (na snímku). To se právě stalo vítězem prvního ročníku soutěže o nejkrásnější nádraží v Česku.
„Je upravené, čisté a s fungujícím zázemím pro cestující, s hospůdkou a přívětivým personálem. Vedle historických hodinových ciferníků zde lidé vidí i moderní informační systém. Nechybějí ani květiny na perónu,“ řekla za pořadatele klání Drahomíra Kolmanová.
Vítěze vybírali vyhlašovatelé soutěže podle nominací veřejnosti. Prvenství Ostroměře je o to cennější, že soutěž spolupořádaly spolky z Plzeňska, ležícího na druhém konci země.
Ostroměř leží na frekventované křižovatce tratí z Chlumce nad Cidlinou do Trutnova a z Hradce do Jičína.
Zvláštní ocenění získalo také nádraží ve Smiřicích na Hradecku.
Ale ne všude probíhá „revitalizace“ bez stínů minulosti.
Například na záchodcích pardubického nádraží visí cedule, kde se dráhy cestujícím omlouvají za jejich špatný stav kvůli probíhající rekonstrukci. Možná by je přitom stačilo jen udržovat v čistotě, jak jsme se (bohužel) přesvědčili při naší nedávné návštěvě.
Čistota toalet i podle hygieniků s úpravami nádraží souviset přece nijak nemusí.