"Je v tom strašné teplo, ale dá se to přežít, když víte, že budete mít chvilku pauzu a můžete to na chvíli sundat," tvrdí.

Spolu s dalšími dvěma studentkami Střední pedagogické školy v Hradci Králové byla mezi těmi, kteří přispěchali před více než dvěma týdny na pomoc Domovu důchodců v Borohrádku. Druhá vlna pandemie ho citelně zasáhla a zařízení se ocitlo v nouzi. Bylo nutné se postarat o klienty včetně těch nakažených, covid totiž domovu sebral také pracovní síly.

Poprat se s nenadálou situací nebylo lehké ani pro studentky, které sem přišly pomáhat. Sloužily tu osmi i dvanáctihodinové směny, jak bylo třeba. Neměly ani takové obavy z možné nákazy, jako spíš z neznámého.

"Měla jsem trošku strach. Jsem v maturitním ročníku, nevěděla jsem, jak budu zvládat školu. A takovouto práci jsem nikdy nezkoušela. Vůbec jsem si nedokázala představit, co taková práce obnáší. Je hodně mimo můj obor, studuji předškolní pedagogiku. Ale dnes vím, že se to dá zvládnout," podotýká Natalie Ficencová.

S obdobnými pocity bojovala i Diana Laluhová, která studuje tentýž obor třetím rokem: "Ze začátku to byla hodně náročná práce, nevěděla jsem, co a jak. Dělat všechny ty věci bylo pro mě nereálné, ale pak to člověk vidí z úplně jiného úhlu pohledu. Člověku se trošku otevřou oči a vidí, že do života je to veliký přínos."

Do pracovní náplně v domově důchodců ji i její spolužačky zasvětil zkušený personál. "Pomáhaly jsme s přebalováním, krmením, prostě se všemi činnostmi, které jsou potřeba. A postupně jsme začaly dělat samy ve dvojicích. Když jsme se na něco necítily, personál nám pomohl. Není to snadná práce, je jak fyzicky, tak v dnešní době i psychicky náročná. Všichni pracují na sto procent a snaží se vytvořit co nejlepší klima. Určitě mi tato zkušenost do života něco dá a jsem za ni ráda," svěřuje se dále Natalie.

Zaměstnanci borohrádeckého domova důchodců přijali s vděčností pomoc nejen studentek zmíněné Střední pedagogické školy, ale také studentů zdravotnických škol v Hradci Králové a Ústí nad Orlicí a také pracovníků dalších zařízení sociálních služeb. "Jsme za ně všechny moc rádi. Situace tady nebyla jednoduchá a studentky nám moc pomáhají a jsou významnými členy týmu," říká sociální pracovnice Blanka Frumarová.

A nové tváře uvítali i samotní obyvatelé domova důchodců. "Byla to pro ně změna. Snažili jsme se s nimi co nejvíce bavit a za to byli rádi. Rodiny jim chybí, je to pro ně všechno složité," upozorňuje Natalie.

Skloubit práci v domově pro seniory spolu se studiem přitom není jednoduché, přiznávají obě dívky. Učitelé však studentkám vyšli vstříc, ať už zasíláním učebních materiálů, prodloužením termínů odevzdání úkolů či nabídkou konzultací. "Škola se k tomu postavila opravdu dobře. Máme on-line výuku, ze které jsem omluvena. Ale když jsem měla volno, připojila jsem se k ní a snažila jsem se poslouchat, co se na hodinách probírá, a dohnat učivo," popisuje nečekané peripetie Natalie.

Její kamarádka Diana by pak v Domově důchodců v Borohrádku ráda pomáhala i nadále. "Baví mě s těmi lidmi komunikovat, dělali jsme i nějaké aktivity a domluvily jsme se, že bych tam zůstala i na brigádu. Fakt se mi tam zalíbilo," dodává.

Ve škole nasazení a odhodlání studentek pomáhat oceňují. "Po dvanáctihodinové směně se ještě jdou učit. Strašně je obdivuji," chválí studentky ředitelka školy Eva Petřikovová.