„Máme schodišťovou sedačku a výtahovou plošinu. V případě, že vypadne proud, což se v zimě se stává velmi často, výtahová plošina nefunguje. Odblokovat nám ji přijedou z Dolního Dobrouče tak za tři hodiny, dřív ne. Se schodišťovou sedačkou, která je na baterii, ještě párkrát vyjedeme, ale když elektřina nejde celý den, nemáme šanci,“ vysvětluje ředitelka Speciální základní školy Neratov Bronislava Havlíková.

Kromě toho školáci i zaměstnanci postrádají dostatek prostoru. Ředitelna, která je zároveň sborovnou pro čtrnáct lidí, připomíná spíš kumbálek. „V současné době máme dvacet žáků ve třech třídách. Chybí nám místnost pro družinu. Potřebovali bychom místnost pro více postižené děti, kde by měly klid a v rámci družiny odpoledne si na hodinu odpočinuly, zdřímly si. Tady není kde,“ upozorňuje ředitelka.

Na zahradě v sousedství školy jsou už připravené základy pro novou budovu. Předpokládaný rozpočet je 20 milionů korun.

„Zatím máme necelou čtvrtinu. Pokusíme se získat peníze z nějakých dílčích grantů a máme otevřenou i veřejnou sbírku. Doufám, že příští rok se budeme moci stěhovat. Měla by to být taková větší horská chaloupka, aby nenarušovala zdejší ráz. Tady bude vchod, velká šatna a parking na kočárky, vozíky, sociální zázemí, v hale výtvarná učebna, pak tu vzniknou tři třídy, družina a další sociální zázemí, technická místnost, malá sborovna se cvičnou kuchyňkou pro děti a vedle ředitelna pro mě a administrativní pracovnici,“ ukazuje na plánku nové školy ředitelka.

Pokud finance dovolí, v podkroví jsou naplánovány terapeutické místnosti. „ A pokud to zvládneme, rádi bychom nabídli i odlehčovací službu, což by uvítali rodiče i ze širšího okolí,“ říká Bronislava Havlíková.

Využity přitom mají být i současné prostory školy. „Máme podanou žádost na zřízení denního stacionáře, sociálně-terapeutické dílny. Protože žáci, kteří od nás odcházejí, nemají kam jít. Buď splní povinnou školní docházku anebo dosáhli věku, kdy už u nás být nemohou. U těch více postižených je to 26 let. Rychnov je pro nás na dojíždění dost daleko a blíže nic není. Samozřejmě rodiče těchto dětí chodí do práce a potřebují, aby nezůstávaly doma a někam chodily. Navíc pokud zůstanou doma a vypadnou ze zaběhnutého režimu, většinou velmi rychle ztrácejí dovednosti, které u nás nabyly. Takto by plynule přešly do našeho stacionáře a v podstatě nic by se pro ně nezměnilo,“ dodává ředitelka.