Je příjemný srpnový den a o půl třetí odpoledne mají u kašny na rychnovském Starém náměstí sraz bývalí a současní klienti a zaměstnanci o. s. Emauzy ČR. Včera se sešli, aby společně předali zástupcům města žádost o řešení situace, kterou považují za neúnosnou. Přes opakované pokusy se včera Deníku nepodařilo k těmto problémům získat komentář vedení sdružení.

Řešení je na cestě

Starosta Jiří Rokl se nemohl stěžovatelům věnovat, jelikož právě zasedala neveřejná rada města. „Pan starosta své stanovisko sdělí zítra, aby se mohl s dokumentem blíže seznámit,“ informovala sekretářka, která žádost přijala.

Písemný popis příčin jejich nespokojenosti je zakončen dovětkem: „Jsme si vědomi, že nemusíme působit důvěryhodně, že máme sami mnoho problémů, které ne vždy umíme a chceme řešit. To, co se ale děje v Emauzském domě, nás přimělo domluvit se a společně požádat o pomoc veřejnost a úřady. Nic jiného dělat nemůžeme. Nechceme, aby v Emauzích zažívali další lidé to, co jsme zažili my.“

Čerstvě na dlažbě

Jiří Štěpánek je jedním z těch, kteří protestní vyjádření podepsali – od včerejška však už opět nemá kde bydlet: „Řekli mi, že mám nedoplatek, a proto se musím s okamžitou platností vystěhovat. Ten, kdo má něco s touto podpisovou akcí společného, prý dostane také vyhazov.“ „Protestního průvodu“ se účastnil také člen revizní kontrolní komise o. s. Emauzy ČR Jaroslav Motyčka, který však má do azylového domu vedením zakázaný přístup.

Berou jen bohaté bezdomovce

„Klienti nemají žádné zastání, v Emauzích přijímají jen zajištěné osoby, které mají na předplacení noclehu a stravy. Ti, kdo mají finance na zaplacení ubytování, by však přece neměli využívat azylový dům, protože nemají status potřebných osob,“ řekla Halina Sehnoutková, která byla dle pravomocného rozsudku protiprávně zbavena místa ředitelky azylového domu. „Nynější sociální služba nemá s dřívějšími Emauzy nic společného. Děsí mne, že to zastupitelé nechali zajít tak daleko,“ dodala Sehnoutková.


Stěžovatelé dokument souběžně zasílají na adresu zastupitelů a Rady Královéhradeckého kraje, dále revizní komisi občanského sdružení Emauzy ČR, všem členům sdružení Emauzy ČR a také bývalé předsedkyni sdružení Haně Bláhové a bývalé místopředsedkyni Simoně Vavřínové.

„O problému víme dlouhodobě, poněvadž nás navštěvují klienti Emauz, nicméně můžeme jim pomáhat jen omezenými prostředky. Vzhledem k tomu, že počet klientů, kteří se na nás obracejí, narůstá, by bylo řešením otevřít azylový dům v jiném objektu,“ uvádí Hana Bláhová.

„Ideální budovou je Emauzský dům v Ekologické 515, nicméně ten je v majetku města a vedení města je jediné, kdo může situaci změnit,“ pokračovala Hana Bláhová. „Emauzy jsou nyní vlastně komerční ubytovnou, registrovanou jako sociální služba, na níž sdružení využívá dotace,“ definovala Simona Vavřínová.

„Vedení města i odboru sociálních věcí jsme několikrát upozorňovali na nesrovnalosti v provozování azylového domu. Starosta přislíbil, že se nám bude snažit pomoci,“ zakončila Halina Sehnoutková.

otevřený dopis:

Žádost o řešení situace v OS Emauzy ČR

V Rychnově nad Kněžnou, 30.7.2010

My, níže podepsaní, jsme současnými i bývalými klienty a zaměstnanci Emauzského domu v Rychnově nad Kněžnou. Tímto se obracíme na zastupitele a radu města Rychnov nad Kněžnou a odbor sociálních věcí v Rychnově nad Kněžnou, a zastupitele a radu Královéhradeckého kraje, dále na revizní komisi občanského sdružení Emauzy ČR, na předsedkyni sdružení Mgr. Hanu Bláhovou, místopředsedkyni sdružení Simonu Vavřínovou a na všechny členy sdružení Emauzy ČR s žádostí o rázné a rychlé řešení situace v občanském sdružení Emauzy ČR. K tomuto kroku nás vedou následující důvody:

Klienti a zaměstnanci jsou fyzicky napadáni vedoucím provozu Petrem Schořem. Tento člověk se často opíjí a následně bije klienty a zaměstnance, často vyhrožuje násilím nebo „vyhozením“ z domu. Ředitelka domu i ostatní zaměstnanci o tom ví, ale nikdo jeho chování nechce řešit. Radomír Rais s chováním Schoře souhlasí, jelikož vyhazuje napadené lidi a Schoř zůstává.

Někteří klienti a zaměstnanci odešli z Emauz sami, z důvodu obav z pana Schoře a z důvodu atmosféry strachu a nemožnosti se dovolat spravedlnosti a rovného přístupu k lidem.

V měsíci červenci došlo v Emauzském domě ke dvěma pokusům o sebevraždu klientů, jejich psychický stav předtím ani potom nikdo neřešil.

Sociální pracovníci nepracují s klienty, nejsou ochotni je například ani doprovodit na úřad, posílají s nimi ostatní klienty. Po nástupu nového vedení byly zrušeny všechny programy a kursy pro klienty, internet pro klienty, možnost návštěv a návštěvní místnost či společenská místnost s kuřárnou prostě vše, co bylo pro klienty prospěšné nebo jim jen zpříjemnilo pobyt.

V ED mají někteří lidé pracovní smlouvu jako sociální pracovníci a ve skutečnosti sedí na vrátnici. Podle našich informací je to proto, aby naplnili oficiálně požadované množství sociálních pracovníků v azylovém domě.

Nedůvěřujeme systému placení za pobyt v Emauzském domě, nikdo pořádně neví, kolik dluží a kolik zaplatil. Když přijde klient z ulice, nedostane najíst, dokud si stravu nepředplatí.

V Emauzském domě mohou zůstávat lidé, kteří opakovaně porušují pravidla pobytu, pokud mají trvalý příjem (nejlépe důchod), jelikož je jejich setrvání pro vedení ED finančně výhodné. Ostatní jsou vyhazováni i bezdůvodně, jen na základě osobních pocitů pana Schoře, paní Lévové nebo pana Raise.

Klienti si nemohou stěžovat na postupy zaměstnanců ani na způsoby zacházení. Stížnosti nikdo neřeší, pokud se někdo ozve je napaden nebo v lepším případě je mu zakázán je vstup do domu. Nikdo klientům nevysvětluje při příchodu do ED pravidla, na nástěnce jsou pravidla bývalého vedení a ta zaměstnanci stejně nerespektují, často je ani neznají.

Do ED často jezdí různé kontroly, klienti i někteří zaměstnanci jsou před jejich příjezdem svoláni na schůzi, kde jim ředitelka domu nařizuje, jak mají před lidmi z kontroly mluvit. Lidé se bojí říkat pravdu, protože by za to byli vyhozeni.

Pokud zbylo v kuchyni uvaření jídlo, musely jsme jej zničit a nebo ho dát vybraným zaměstnancům. Klienti toto jídlo dostat nemohli. Strava kvalitou ani množstvím neodpovídá ceně za stravu.

Klienti jsou nuceni pracovat bez pracovních smluv kdykoli, kdykoli je jim to nařízeno Raisem, Schořem nebo Lévovou.

Pokud jde někdo z nás za úředníkem, je mu řečeno, že se s tím nedá nic dělat, protože klienti jsou malí páni a nemá smysl dělat cokoli, snad jen odejít.

Jsme si vědomi, že nemusíme působit důvěryhodně, že máme sami mnoho problémů, které ne vždy umíme a chceme řešit. To, co se ale děje v Emauzském domě nás přimělo domluvit se a společně požádat o pomoc veřejnost a úřady. Nic jiného dělat nemůžeme. Nechceme, aby v Emauzích zažívali další lidé to, co jsme zažili my..

Jiří Hamáček

Gustav Tancoš

Luboš Dunka

Antonín Staněk

Václav Jakob

Pavel Toman

Jiří Šedek

Ivan Bober

Jiří Štěpánek

Josef Med