"Muchomůrka jízlivá vypadá jak pošvatka, lze ji zaměnit. Když lidi seberou muchomůrku zelenou v domnění, že jde o žampion, může se to stát i v případě této smrtelně jedovaté houby," varoval hlinecký mykolog.
Po třech letech tuto smrtelně jedovatou houbu našel hlinecký znalec hub Jiří Laštůvka Kudláček.Michalovi z Chrastecka se před deseti lety otrávil bratranec. "Nebylo mu pomoci, i přes snahu doktorů zemřel. Dodnes nechápu, jak si mohl muchomůrku splést se žampionem, ten má přece pod kloboukem hnědé listy," řekl Deníku.
Muchomůrka jízlivá
Většina znaků muchomůrky jízlivé je shodná s muchomůrkou zelenou. Má bílé lupeny i v dospělosti, třeň s prstenem a výraznou hlízou s pochvou na bázi. Klobouk je bílý. Třeň je na rozdíl od bílé formy muchomůrky zelené pod prstenem bíle vločkatě šupinatý. Dužnina je bílá, na řezu barvu nemění. Muchomůrka jízlivá obsahuje rovněž falotoxiny a amatoxiny, navíc ještě virotoxiny (nejvýznamnější je virosin), jež také poškozují jaterní buňky.
(Zdroj: myko.cz)
Naprostá většina našich jedovatých hub má chuť příjemnou, některé druhy jsou podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. Tvrdili, že chutnější houbový pokrm v životě nejedli.
Ochutnáním tedy v žádném případě jedovatou houbu od jedlé nepoznáme," varuje Radim Dvořák z České mykologické společnosti. Ta má zájmová uskupení také v Pardubickém kraji, a to v samotném krajském městě, Hlinsku, Chocni nebo Litomyšli či Dolním Újezdu.
První pomoc při otravě houbami - ČTĚTE ZDE
Mezi lidmi kolují různé mýty o rozpoznávání hub. Například to, že jedovatou houbu neokouše slimák. Není to pravda - plži a červi mají úplně odlišný metabolismus než lidé a toxiny ubližující člověku mohou pro ně být neškodné. Úplným nesmyslem je také tvrzení, že stříbro v kontaktu s jedovatou houbou zčerná. Žádná taková reakce neexistuje.
Při požití muchomůrky jízlivé nebo zelené je umírání zdlouhavé. Příznaky otravy se projeví po osmi až 48 hodinách, kdy nastanou prudké bolesti, průjmy a zvracení. Potom obtíže na jeden dva dny pominou, aby posléze udeřily smrtící silou. Dochází k poruchám anebo selhání jater a ledvin.
Někteří houbaři se dají přirovnat k potenciálním sebevrahům. Své o tom ví šedesátiletá Renata z malé vesničky v Železných horách. "Mám takového chlapa doma. Přinese domů kdeco a potom chce uvařit bramboračku nebo omáčku. Musím tajně neznámé nebo podezřelé druhy tajně vyhazovat," směje se.
Jak však zdůrazňuje, ne všechny nálezy letí do koše. Například hřib žlučník zvaný hořčák, kterého si její manžel často plete s hříbkem, Renata nakládá do alkoholu a vyrábí z něj tinkturu. "Anebo ho usuším a namelu na prášek. Je to velmi účinný lék, když je vám po jídle těžko - zabírá téměř okamžitě. To se nám hodí zvlášť o Vánocích nebo při oslavách, kdy jsme přejedení," dodala.

Do lesa si sama chodí pro muchomůrku červenou, kterou také nakládá do vysokoprocentního alkoholu. Čím víc má houba bílých teček, tím lépe. Nakrájí ji na kousky, naloží a potom tekutinu používá zevně jako obklad na ztuhlé nebo bolestivé klouby.
Vše o jedovatých houbách najdete ZDE
V parku Bažantnice v Heřmanově Městci nyní ve větším počtu roste hřib medotrpký.
Je to krasavec. Hřib medotrpký však do jídla nepatří, dodá mu odporně hořkou chuť.
Není to zabiják, jako muchomůrky zelené a jízlivé a laikovi připadá jako normální jedlá houba. Ovšem pozor - stačí kousek přidaný do jídla a vše se může kvůli odporné hořkosti vyhodit. To se zřejmě stalo i někomu, který několik hřibů medotrpkých posbíral a odnesl domů. "Ještě včera jich tady rostlo víc. Kdosi je sebral," potvrdila návštěvnice parku, která v travnatém areálu se vzrostlými stromy často venčí pejska.
Hřib modračka na sebe ve velkém váže rakovinotvorný arsen.
V Bažantnici se také už objevil další hřib - modračka. Toho lidé považují za druh babky nebo spíše hřiba kováře, protože při dotyku okamžitě změní barvu do modra. Ovšem pozor - tato houba má velmi špatnou vlastnost: absorbuje rakovinotvorný arsen mnohem víc než ostatní houby.