Z pátku na sobotu tak posádky přespaly v Orlickém Záhoří, kde se teploty pohybovaly až kolem dvaceti stupňů pod nulou. Všichni to však zvládli. Se svítáním už opět závodníci jeli po trati. Nejlépe nástrahy zvládl Čech Vít Kolátor, který do cíle v Jedlové v Deštném v Orlických horách dorazil po 11 a půl hodině. Na druhém místě skončil Aleš Pícl. Ten dojel s pětiminutovým zpožděním. Do cíle nakonec dojelo z 97 závodníků zhruba 60 z nich. Někteří již před startem avizovali, že pojedou kratší, turistickou trasu, jiní odstoupili během závodu.

Organizátoři si letošní podmínky nemohli vynachválit. Trať byla tvrdá a rychlá. Navíc po celé čtyři dny svítilo sluníčko, což se naposledy stalo v roce 2004. Letošní ročník se do historie závodu zapíše i množstvím sněhu. Více ho ještě pořadatelé nepamatují

Musheři zvládli i bivak v dvacetistupňovém mrazu

Šestnáctý ročník extrémního závodu psích spřežení Šediváčkův long skončil. Nejrychlejší závodník projel cílem po 11,5 hodinách

Museli zdolat okruh dlouhý 240 kilometrů, z toho jedna z etap se jela i za tmy a na závěr je čekal noční bivak, kdy teploty klesaly i k minus dvaceti stupňům Celsia. Takový byl letošní šestnáctý ročník extrémního závodu psích spřežení Šediváčkův long, který v sobotu skončil. Nejlépe si vedl český musher Vít Kolár, který se svým desetispřežením objel okruh za 11 a půl hodiny.

Přestože svou náročností se řadí k těm nejobtížnějším v celé Evropě, mezi mushery je velmi vyhledávaný. To potvrdila i letošní účast, kdy se na start postavilo 97 závodníků, rozdělených do několika kategorií. Všichni do cíle nedorazili, ale rozhodně to není žádná ostuda.

„Vždycky je potřeba sledovat především psa, jak se cítí, a nesnažit se ho hnát za každou cenu. Pokud musher vidí, že už pes skutečně nemůže, je lepší skončit než riskovat jeho zdraví,“ říká ředitel závodu Pavel Kučera. Tak se podle něj pozná i dobrý musher. Zdraví a spokojenost psů je to hlavní. Což se potvrdilo i před poslední etapou závodu, kdy z pátku na sobotu musely posádky bivakovat v Orlickém Záhoří. Nejprve se všichni postarali o své psy a teprve poté přišlo na řadu stavění stanů nebo rovnou uléhání pod širé nebe.

Teploty v noci klesly i ke dvaceti stupňům pod nulou. Podle Romana Novotného ze Solenice na Příbramsku, který patří už k pamětníkům, jelikož jede svůj šestnáctý závod, naopak podmínky byly výborné. „Je to dobrý, je takový suchý mráz, což je ideální. Rozhodně lépe než kdyby pršelo,“ hodnotil situaci v pátek přímo na místě. Sám byl vybaven do třicetistupňového mrazu. Psům prý v tomto ohledu je jedno, jak moc mrzne. „Oni zalehnou a spí,“ smál se musher, který měl ve svém spřežení osm husky. Podle něj byl letošní ročník jedním z nejkrásnějších. „Trať byla skvěle připravená a byla rychlá. Svítilo sluníčko, prostě nádhera,“ dodává.

Jeho slova potvrzují i organizátoři. Podobné slunečné počasí panovalo naposledy v roce 2004. Letos bylo navíc nejvíce sněhu za celou historii. „To nám také trochu přidělalo starosti, ale vše jsme zvládli. Museli jsme trochu poupravit trať, jelikož někde byla sněhová nadílka skutečně obrovská. Každopádně okruh byl úžasný. Modrá obloha a všude sněhem obalené stromy, které vypadaly jako skřítci,“ říká Andrea Müeller Kučera, manželka Pavla Kučery. Sama se vydala na trať se svým čtyřspřežím.

Pořadatelé nemuseli řešit ani žádné velké komplikace či zranění. Tím nejvážnějším, ale přesto drobným bylo zranění jednoho z psů, který si roztrhl packu o hranu běžky. „Bylo to jen malé šitíčko. Pejsek totiž proběhl kolem diváka, který měl běžky,“ dodává Pavel Kučera.

Šediváčkův long však není jen o saních tažených psy, ale krajinou se proháněli i běžkaři s dvospřežím nebo dokonce cyklisté. Někteří závodníci nakonec do cíle nedorazili, ale část z nich hned na úvod řekla, že vyrazí jen na turistickou variantu a trasu si zkrátila. „Asi dvacet posádek si zvolilo tuto kratší trasu. Ti co ze závodu vyloženě odstoupili, těch bylo asi sedmnáct,“ upřesnil Pavel Kučera.

Sotva však tento ročník skončil, už se pomalu začíná plánovat další. Už nyní organizátoři doufají, že se vše povede stejně jako letos, kdy dorazilo 97 musherů z deseti zemí Evropy.

Jak to dopadlo

Pořadí dle dojezdového času bez rozlišení kategorií:

1. Vít Kolátor, CZE 11.35.O6

2. Aleš Pícl, CZE 11.40.14

3. Jindřich Zelenka, CZE 12.50.22

4. Michal Merhaut, CZE 12.57.38

5. Václav Zetek, CZE 14.06.13

6. Janine Eichmann, SUI 14.27.20

7. Roman Habásko, CZE 15.01.33

8. Tomáš Šafařík, CZE 15.11.46

9. Jana Zetková, CZE 15.27.34

10. Heiko Häusler, GER 15.45.26

Musheři vyjížděli na trať s různě početným spřežením, podle čehož spadali do některé z kategorií. Nejnižší počet psů, kteří táhli saně, byl čtyři. Naopak nejpočetnější spřežení čítalo dvanáct psů.

Roli v zařazování do kategorií měl i původ psů. Do jiné spadali ti, kteří měli průkaz původu, a do další ti, kteří byli „bez papírů“.

V posledních letech je soutěž zařazena do série čtveřice extrémních závodů psích spřežení o titul Iron Sled Dog Man. Vloni vyhrál musher Michal Merhaut z Křivice u Týniště nad Orlicí.