Poměrně velký, ale přesto v sousedství obřího sila meziříčského cukrovaru působí bývalý Hrnčířův mlýn jako David vedle Goliáše. Před třemi lety ho pod svá křídla převzala Společnost ochránců památek ve východních Čechách, která mu chce vdechnout nový život a vytvořit z něj muzeum i jakési komunitní centrum.

"Za minulý rok se podařilo opravit část střechy směrem k cukrovaru, kde se proinvestovalo asi něco přes 400 tisíc korun. Čerpali jsme na to dotace a nějaké sponzorské dary, akorát jsme střechu nezvládli v takovém rozměru, jak jsme původně plánovali. Zvýšily se ceny a problém byl i v tom, že nám chyběli řemeslníci. Čekali jsme až na druhou polovinu roku, než se někdo uvolnil. Skoro zázrakem se nám ale nakonec podařilo sehnat někoho, kdo měl i zkušenosti i s prací na památkách. Během tří až čtyř týdnů se tak povedlo tu nejkritičtější část opravit. Některé krokve a další prvky byly vyhnilé, zpřelámané. Bylo až s podivem, na čem tašky držely a že se nepropadly dovnitř," popsal v rozhovoru pro Deník neutěšený stav střechy Vlastimil Šimek ze Společnosti ochránců památek ve východních Čechách.

V minulosti prý dovnitř i zatékalo a není jisté, zda by letošní sněhovou nadílku střecha ještě udržela.

Jak budou práce pokračovat?

Se stejným řemeslníkem jsme domluvení i na letošní rok a na přelomu května a června bychom se chtěli pustit do další části střechy. Žádali jsme o dotaci z havarijního fondu. Bohužel se hodně škrtá a byly zrušeny některé dotační programy, takže fyzické osoby i firmy musely požádat také o peníze z havarijního fondu. Nemají jinou možnost. Je tak poměrně dost uchazečů o poměrně malý peníz.

Hasiči likvidují požár bytového domu ve městě Čuhujiv v Charkovské oblasti, který byl zasažen během ruského ostřelování
Válečný stav na Ukrajině může znamenat příliv uprchlíků, lidé nabízejí ubytování

Pomáhají s obnovou mlýna i nadace?

Ano. Už asi potřetí nás podpořila nadace Občanského fóra, od které jsem už potřetí dostali asi 30 tisíc. I to se počítá a pravidelně nás podporuje i Alza, a to jak věcnými dary, tak finančně. Oslovili jsme pak vlastníky lesa, kterými jsou Colloredo-Mansfeldové. Meziříčský mlýn byl dříve panský a spadal pod jejich panství. Je proto takovým navázáním na tuto tradici, že nám Lesy Colloredo-Mansfeld poskytnou 20 kubíků dřeva na krov a trámy.

Kdy začnete s opravami dochovaných technologií a dalšího vybavení mlýna?

Ještě nemáme úplně jasno v tom, jestli budeme chtít technologie uvést do takového stavu, aby se v budoucnu daly i rozpohybovat. Zatím máme spíš tu ambici je zakonzervovat, aby vypadaly pěkně. Úplně s tím nespěcháme. V první řadě bychom zařízení rádi očistili a poté postupně renovovali. Je to poměrně náročná práce, která si žádá určitou odbornost a tím pádem i peníze. Pan Urbánek, ředitel muzea v Ústí nad Orlicí a asi největší odborník na mlýny u nás, odhadl, že kdybychom zakázku zadali firmě, bude se pohybovat v rozmezí 1,5 až 2 milionů korun. Je to ale už několik let a dnes to může být o půl milionu víc. Nejdřív potřebujeme zajistit dům a zprovoznit, aby začal na sebe trochu vydělávat.

Kdy přijde na řadu fasáda směrem k silnici?

Vypadalo by to pěkně, ale i ta přijde na řadu později. Potřebujeme vyřešit statické věci, dokončit střechu a tak dále. Kromě toho žadatelé o dotace mají takové zkušenosti, že jakmile barák pěkně vypadá - má fasádu, hůř se shání peníze. Opravit bude nutné i pavlač, která je značně zničená a z velké části bude muset být vytvořena nová. Problémem je také přístavek na druhé straně mlýna, zatékalo tam, střecha je už zčásti propadlá.

Snažíme se ušetřit tak, že práce, které zvládneme, se snažíme udělat sami. V zimě tam chodím já, případně pan doktor Němeček, který tam štukuje. Jinak větší brigády se odbývají přes letní měsíce. Jednou za měsíc se tam sejde osm, někdy i deset lidí.

Ilustrační foto
Lůžka v nemocnicích i ubytování pro uprchlíky. Kraj začal s pomocí Ukrajině

Kdy plánujete dokončení rekonstrukce a zpřístupnění mlýna?

Do mlýna se lze zatím podívat na požádání a otevřeli jsme ho i u příležitosti Dnů evropského dědictví v roce 2020. Jasnou vizi toho, kdy rekonstrukci dokončíme a zpřístupníme, nemáme. Čím víc tady do toho kopeme, tím více vidíme, co je ještě třeba opravit. Naše představa o budoucím využití ale trvá. Mělo by zde vzniknout muzeum, které by v expozicích přiblížilo mlynářské řemeslo, sekernictví, připomene Karla Otčenáška, ale možná se náplň ještě rozšíří. Občas se nám totiž ozvou lidé, že mají na půdě mandl, starý elektromotor či něco jiného, co by se tam mohlo objevit. Kromě toho bychom rádi v mlýně vytvořili zázemí pro dětskou dílnu nebo aktivity jako workshopy. Chceme tam mít keramickou pec.

Když se dnes ohlédnete, nelitujete? Není to příliš velké sousto?

Sice jsou okamžiky, kdy je té práce spousta. A je třeba všechno zorganizovat, řešit, kde se brigádníci najedí a další operativní věci. Ale určitě nelituji. Vím, že se tak mlýn zachrání a nezmizí jako kus historie obce, kde v podstatě nic takového kromě kostela, fary a pár chalup není.

Původní část mlýna by měla být nejstarším objektem v obci. Kostel je z roku 1748 a nejstarší jádro mlýna, kde jsou dochované klenby, je z roku 1740. Mlýn tu byl už dříve a jsme domluveni s památkáři, že nám pomůžou udělat stavebně historický průzkum. Uvidíme, co zjistí.

Na seznam kulturních památek přibyl bývalý Hrnčířův mlýn v Českém Meziříčí v roce 2019, kdy získal i nového majitele. Od Tereos TTD, provozovatele místního cukrovaru, ho za symbolickou jednu korunu převzala Společnost ochránců památek ve východních Čechách. Hrozila mu přitom demolice. Výjimečný je z několika hledisek. Tím nejdůležitějším je to, že je nejstarším objektem v obci, byl postavena v roce 1740 jako panský mlýn. Důležité je také to, že v něm zůstala téměř kompletně zachována mlýnská technologie od poloviny 19. století až po 20. století.