cz a přihlaste ji do soutěže. Tedy zase až za rok, letošní casting proběhl v Hradci Králové ve čtvrtek 17. června, v Praze už byl před časem a v Olomouci bude tuto středu. Vaše první a poslední manželka vám bude zprvu lát, brzy se však uklidní a jelikož vás má ráda, a hlavně je dost zvědavá, pojede.

Podobných adeptek na titul se v ten rozesmátý červnový den sešlo v hradeckém areálu Nový pivovar, přesněji v jídelním sále, kde se jindy stravuje přes čtyři sta krajských úředníků, kolem dvaceti. Jako doprovod tu byli dva manželé a jinak převážně dcery, vnuci i odrostlejší vnuci přihlášených babiček. Do letošní pátého ročníku soutěže, kterou organizují manželé Tauchmanovi, bylo přihlášeno prý tisíc uchazeček, do několika castingů jich bylo pozváno sto čtyřicet. Z nich se vybírají finalistky, o čemž se adeptky dozvědí v červenci.

Samotný akt spočívá v přidělení čísla, vylosováno je prý v Praze, uvítání pořadateli a pak už je to jako u zubaře, s tím doplněním, že vás před vstupem do místnosti s porotou štíhlounká slečna zvěční před panelem se jmény sponzorů. Jste-li třeba osmnáctá, pak čekáte na tuto chvíli asi sto pět minut. Porota je vlídná, ústy vítězky z roku 2008 vás požádá, abyste o sobě něco řekla. Začnete třeba takhle: Narodila jsem se druhý měsíc druhé republiky v den 22. výročí úmrtí císaře Františka Josefa, což se stalo onoho měsíce dne 2l., takže jsem téměř o jedenáct měsíců mladší než Karel Schwarzenberg. A máte vystaráno. Než si porota spočítá datum vašeho narození, už tu jsou vaše údaje o počtu, věku a pohlaví vašich vnoučat, důležité je, aby byly vaše vlastní, pohovoříte krátce o svém původním povolání, přidáte zamyšlení nad obtížností výchovy současné nejmladší generace, nad níž vám bývá svěřen dohled. Pokud se porota pokouší něco říci, případně oponovat, nedáte se a pět minut uteče rychleji než voda v Labi.

Že si volíte kostým podle toho, jak jste zvyklá či jak chcete zapůsobit, to se ví. Ostatně v porotě je vizážistka, psycholog i zástupci sponzora, předsedající pan Tauchman, ti všichni si vás ocejchují a s úsměvem propustí. Vězte, že paní Tauchmanová ví o každé z vás, které se i osobně věnuje. Budiž všem vzdán dík, organizace tohoto zajímavého setkání si to zaslouží.

A to především proto, že už nejde jen o to povzbudit ženy nejstarší generace, aby nic nevzdávaly a přinejmenším svým nejbližším dokázaly, že opravdu ještě patří do života jako basa do orchestru. Ale v letošním ročníku se podařilo spojit se s nadací Rakovina věc veřejná, aby se podařila realizovat jedna z vizí této záslužné organizace: zviditelnit nadaci a i za pomoci akce EURObabička zaktivizovat postoje veřejnosti k této závažné problematice. Podporou nadace se otvírá řešení bolestného tématu, jež se týká bezmála každé rodiny.

EURObabička 2010 pomáhá nadaci Rakovina věc veřejná zcela určitě. Vypůjčím si teď slova André Mauroise na propagačním letáku nadace: “Nejcennější věci na světě jsou zadarmo. Peníze však potřebujeme proto, abychom tuto šanci udrželi pro všechny.“
Účastnice i organizátoři letošního ročníku EURObabička 2010 tuto šanci zcela jistě podpořili. (al)