Co kus, to originál, výzdoba opasků charakterizovala své nositele a ti si na ně někdy vyšívali dokonce svá jména, a to ne jen tak ledajakou technikou. Tvrdé kůže vyšívali pavím perem. Byly jednou z nejcennějších součástí východočeských krojů. Každý takový výrobce přitom svůj postup práce pečlivě tajil. S nimi a s tradicí nošení krojů zaniklo také toto řemeslo. K životu ho spolu s orlickým krojem opět přivedl David Adamský z Mastů a jeho kamarádi z horolezeckého oddílu HOVRCH.
Jeho opasky byly k vidění na nedávné výstavě Krásná práce v Praze a nyní poputují na výstavy do italského Milána, Izraele i do zámoří.
Opasky vyprávějí příběhy
Bohatě zdobené motivy dokážou vyprávět celé příběhy. Jsou v nich zakomponované vzory známé z historických předloh, ale i něco navíc, co charakterizuje osobní vztah majitelů k opaskům a ke krajině, v níž žijí.
"Harfička tam je proto, že jsme hudební rodina, strom se objevuje i na starých opascích, ale pro mě je to švestka, z jejichž plodů taťka pálí slivovici. Tady jsou šípky na marmeládu, úl a včely, které má synovec, koník se objevuje na historických předlohách, je to domácí pomocník a formani ho používali na práci. Na opasku je i mamčina zahrádka, pohádka o řepě. Tato květina je z mého pohledu růže a je tam proto, že je vypracovaná jinou technikou, která se objevuje směrem do Litomyšle. Kohout představuje plodnost, ale zároveň je ochráncem stavení," vysvětluje David Adamský a ukazuje zatím svůj poslední výtvor, v němž je symboliky ukryto ještě více.
"Je to už autorská tvorba, jsem si jistý, že to bude nejnáročnější výšivka pavím perem na českém území. Stála mě 200 hodin práce. Výšivka je v jednom kuse, což je technicky náročnější, riskantnější. Snažím se starou techniku posouvat dál. Rozvíjet ji," prozrazuje David Adamský.
Do obrazců navíc zasazuje české granáty, které se v minulosti vkládaly třeba do čepců. Vymyslel dokonce vlastní steh - pomlázku, kterou jsou jeho opasky olemované. Vyšívání pavím perem se stalo jeho největším koníčkem a možná tak trochu i posedlostí.
Dnes už jsou jeho výrobky opravdovým kumštem, ale jak zdůrazňuje, není to jen jeho zásluha, ale i těch ostatních řemeslníků, kteří do vzniku opasků vložili kus svého umu. Začátky nebyly lehké.
S kamarády se pustil do pátrání po odkazech tohoto umění nejen v literatuře, ale i v muzeích či u sběratelů. Zatímco krojů z oblasti Orlických hor a podhůří moc nezůstalo, opasků, které byly jejich součástí, se dochovalo dost. A protože tu chyběl někdo, kdo by je mohl kvalitně zhotovit nebo alespoň poradil, bylo třeba každý steh pečlivě prostudovat a zkusit metodu pokus - omyl, do níž se asi s největším zápalem vrhl právě David Adamský.
Starou techniku se mu podařilo rozklíčovat. Dnes byste u nás těžko hledali někoho jiného, kdo by ji ovládal lépe. Vpichy, kterými provléká úzké proužky pavího pera, dokáže vykouzlit na kůži až neuvěřitelné kreace. Stačí přitom jeden vpich šídlem jen o milimetr vedle a několikatýdenní práce může přijít vniveč. "Když už člověk tomu věnuje tolik své práce, času, energie, je to adrenalin," tvrdí s úsměvem David Adamský.
V kroji a s jasankami na svahu
Když se v orlickém kroji s vyzdobenými pásky on či jeho kamarádi objeví na závodech v historickém lyžování v Rakousku, okamžitě vzbudí pozornost a velký respekt. V Rakousku, když člověk nosí podobný opasek po svém dědovi, je prý na to náležitě hrdý. Pro Rakušany je pak trochu nezvyklé, že se Češi v krojích pouštějí i ze svahů na jasankách.
"Když nás tady někdo vidí v kroji, tak si myslí, že budeme tancovat. Ale my v nich absolutně nic nepředvádíme. Nejsme maškary. Vycházeli jsme z východočeského kroje, který jsme se snažili oživit, aby byl pohodlný, funkční a odolný. Předkové v nich nevyráželi na sjezdovku jako my. Je to pro nás sváteční oblečení, ve kterém jdeme na návštěvu nebo na některé události, které vnímáme jako výjimečné. Měl jsem ho třeba i u štědrovečerní večeře," dodává David Adamský.
Více o opascích zdobených pavími pery
Nižší vrstvy se snažily výzdobou svých opasků přiblížit těm, které nosily vyšší vrstvy.
Objevuje se na nich motiv koníka, protože jejich nositelé byly mnohdy formani. . Sloužil jim jako ledvinový pás a jako bederní pás, když zvedali nějaký těžký náklad.
Naši předci neznali peněženky. Opasek využívali i jako ledvinku, měl kapsu na peníze a výbavu, do níž patřil tabák, hubka a křesadlo.
