Pranýř, různé kleště, palice, ale i velké sekery zaseknuté do špalku, pily… Při pohledu na mučicí a popravčí nástroje až mrazí, zvlášť při představě, jakým peklem si obvinění a odsouzení v dávných dobách museli projít. S tímto nezvyklým „stánkem“ se každoročně vrací na Půtovy zámecké slavnosti do Kvasin Martin Foltýn ze Slavkova u Brna coby mistr kat Martin.

„Je tady výstava v podstatě veškerého instrumentária pro výkon útrpného práva, tedy pro výkon tortury. Jsou tady čtyři základní stupně tortury. Počíná se vázáním rukou, pokračuje se přes palečnice, španělskou botu až na natahování těla na zařízení, které se jmenuje žebřík. Velmi nepřesně je označováno jako skřipec. Skřipec bylo ve skutečnosti zařízení fungující na stejném principu, ale vypadalo jinak,“ vysvětluje mi ve stylovém dobovém oblečení kata.

Při mučení se doznal téměř každý

Poté, co se člověk během některého z těchto stupňů tortury k něčemu doznal, a bylo málo těch, co by se nepřiznali, následoval samotný rozsudek.

„Vynáší se veřejně, veřejně se člověk přiznává k tomu, co je mu dáváno za vinu. Je vynesena soudcovská hůlka, takzvaný ortel. Hůlka je zlomena, hozena mu k nohám a od tohoto okamžiku už nemůže být vynesena milost. Poté se přechází na výkon práva hrdelního,“ popisuje mistr kat Martin a poukazuje na to, že hrdelní tribunál mohl být strůjcem rozsudků i méně drsných, než byla smrt. „Ve skutečnosti poprav nebylo úplně moc. Nejčastější tresty byly hanobící - nějaká forma stání u pranýře, byly to peněžité tresty, tresty výprasku. Na lavici jsou všechny možné předměty určené k bití nebo výprasku,“ ukazuje.

close Mučící nástroje. info Zdroj: Deník/Jana Kotalová zoom_in Mučící nástroje.

Je tady i velký džbán, ale ten prý slouží jen k osvěžení kata.

„Mimochodem občerstvení pro popravčího, celou soudcovskou stolici i písaře, všechno včetně platby za mučení a případně popravu hradila rodina odsouzeného. Pokud se někdo dostal do spárů tehdejší spravedlnosti, v mnoha případech to znamenalo ekonomickou likvidaci celé rodiny,“ připomíná Martin Foltýn.

„Od těch méně přísných trestů, což je výprask, pranýř, nebo vymrskání z města, se dostáváme k trestům nejtěžším. To jsou rozsudky nad životem odsouzeného. Může se jednat o různé popravy stětím, oběšením, naražením na kůl, lámáním v kole, řezáním pilou, popřípadě méně časté tresty. Byl to drsný kraj, drsná doba,“ poznamenává.

Jak přitom uvádí, kat Mydlář sice patří k nejznámějším, a to i díky popravám 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621, které vykonával. Byly však daleko významnější rody, které se popravčím řemeslem zabývaly. Patřili k nim například i Zellingerové, kteří působili v Dobrušce.

Začalo to rekvizitami pro Národní muzeum

Martin Foltýn začínal jako tvůrce speciálních efektů, kdy součástí této práce bylo zhotovování rekvizit.

„Při tvorbě rekvizit pro Národní muzeum k výročí staroměstské exekuce jsem se dostal k výrobě instrumentárie popravčího - kata Mydláře. Ten zájem, který výstava vzbudila a tato konkrétní část, mě zase posunul zase o kousíček dál. Mohl jsem jednak odprezentovat práci Mydláře na Staroměstském náměstí, tak i práci ostatních katů na jiných popravištích a v jiných dobách. Později to vedlo mou maličkost až do výzkumného týmu pana profesora Ungera, který zkoumá popraviště v českých a slovenských zemích,“ popisuje cestu, která v něm probudila potřebu dozvědět se více.

Martina Foltýna jeho zájem o poněkud drsné části historie přivedl až ke studiu hrdelního práva na univerzitě. | Video: Deník/Jana Kotalová

„Zabývám se tím dvacet pětadvacet let, ale na té akademické úrovni posledních pět let. Je to velmi málo prozkoumaná část lidské historie. Myslím si, že si zaslouží stejný výzkum a péči jako jiný segment historie. Nehledě na to, že je tam i určitý morální přesah. Domnívám se, že pokud tuto část té tvrdé či kruté historie nebudeme znát, hrozí nám, že bychom si ji mohli zopakovat. A to určitě nikdo nechceme,“ říká.

„Pořád se ještě pohybuji ve své původní, byť už jen okrajové profesi filmového kaskadéra, mám firmu na zvláštní efekty, vyrábím jednak rekvizity a jednak se svými kolegy autentizovaná zranění pro filmový, zábavní průmysl a věnuji se i studiu na univerzitě, kdy bych s boží dopomocí snad mohl příští rok obhajovat svoji rigorózní práci právě z hrdelního a útrpného práva. Doktorát z hrdelního práva pravda nemá, co vím, v Evropě nikdo. Bych byl tím pádem po románové postavě kata Mydláře první,“ dodává Martin.

Mohlo by vás zajímat: Ve středověku žijeme celá rodina, říká Obi-Wan

Z ležení družiny Tomana z Boskovic | Video: Deník/Jana Kotalová