Dřevěné lyže, kožené boty připevněné k nim řemínky a volná pata, pustit se ze svahu s takovým vybavením z dob našich pradědečků na nohách chce už řádnou dávku nejen umění, zkušeností, ale i odvahy. A diváci svoji podporu jezdcům při sobotním mistrovství republiky v historickém lyžování dávali jaksepatří najevo. V olešnickém lyžařském areálu Juráška v Orlických horách bojovalo o tituly na šest desítek adeptů, malých i velkých.

"Mám ráda adrenalin, dělat něco jiného než všichni ostatní. V historickém lyžování se začaly konat různé závody, jezdili jsme do Rakouska, Slovinska, na mistrovství světa a také mistrovství republiky, které organizuje manžel. Takový závod je i krásná kulturní akce," svěřila se po dojezdu Veronika Martinková, která na olešnické dráze zúročila své zkušenosti.

"Myslím, že jsem si tady vedla výborně, že na bedně to dopadne," dodala s úsměvem.

Všichni se přitom snažili blýsknout i dobovými modely. Pozornost pak vzbuzovaly fešné kroje členů spolupořadatelského spolku HOVRCH, jejich součástí jsou opasky vyšívané pavím peřím. Úspěchy sklízejí i v zahraničí.

Na sjezdovce se závodilo ve slalomu, jehož součástí byl skok a krátký výběh, a také v jasankrosu. V řadách soutěžích přitom nechyběli ani úplní nováčci. Tomu, aby se alespoň jednou po cestě nevyváleli, se však nevyhnuli ani ti, kteří se disciplínám ve sjezdu na takzvaných jasankách věnují již řadu let. Jestliže mistr světa Vítězslav Marhold vzpomíná, že mu v jeho začátcích v Rakousku přezdívali Snowman, Snowmanů bylo k vidění na Jurášce v sobotu požehnaně, ale také skvělé výkony a sem tam dokonce telemark. Trať dala zabrat a v cíli se tleskalo i efektnímu prvku Noriaki Kasai v letu, jak ho pořadatelé při pohledu na závodníky s roztaženými lyžemi a hlavou zabořenou do sněhu, nazvali.

Na jedničku ho ukázal Jirka, který se akce zúčastnil vůbec poprvé. Jaký byl jeho premiérový sjezd? "Nezapomenutelný," zhodnotil.

Jízda na historických lyžích je velkým adrenalinovým zážitkem. "Já jsem z Vysočiny, u nás je to spíš na běžky, takové kopce jako tady nemáme. Historickému lyžování se věnuji deset let," prozradil Daniel Gregor a ukazoval dřevěné lyže a kožené boty, které má prý po otci: "Jak lyže nemají hrany a pod tím je tvrdo, špatně se to ovládá. Moc mi to nejde."

Bojovný duch ale lyžníkům určitě nechybí, nevzdali to ani s jednou jasankou a dorazili do cíle. Potlesk si vysloužili všichni.