„Lovy jsou svátek. Celý rok člověk sleduje, jak se příroda vyvíjí – jak se na jaře rodí mláďata a dál rostou. Myslivec se dívá na život v přírodě," popisuje.

K tomuto koníčku ho přivedl jeho otec a Petr Bárta není zdaleka posledním členem rodiny, který se mu věnuje.

„I moji dva synové jsou členy spolku. Mám na starosti výchovu mládeže," poznamenává.

Podle jeho názoru v současnosti myslivost mladé tolik netáhne. „Někteří se přidávají až kolem třicítky, čtyřicítky – až když už jsou usazení. Zájem mladých však stále ještě je. Hlavně tady na vesnici," prozrazuje.

Když se však někdo stane myslivcem, nerad se své záliby vzdává.

„I to se bohužel stává. Přichází nemoci a zdravotní komplikace. Může to potkat i mě," krčí rameny Petr Bárta.

Pokud to však zdravotní stav zarputilých myslivců dovolí, pomáhají spolku alespoň z tepla kanceláře.

„Starají se například o papírování a zajišťují zázemí těm mladším," poznamenává.

Do lesa se však vydávají i ti, kterým je přes devadesát let. „Někteří chodí na hony také ve vysokém věku. Vše závisí na jejich zdraví," dodává místopředseda.