Libora Sloupenského fascinoval hmyz už od mala. Před pár lety se rozhodl splnit si sen a začal v netradičním oboru podnikat. A daří se mu. Se svými křupavými červíky uspěl v krajské soutěži Firma roku a bude Královéhradecký kraj reprezentovat v celostátním kole.

Kde začala vaše cesta ke hmyzu a proč jste si vybral zrovna červy?
Začalo to už od mého dětství, fascinoval mě hmyz, bavilo mě pozorovat mravence. Poprvé jsem hmyz ochutnal když mi bylo asi deset. Sekal jsem dřevo a když jsem odklopil kůru, našel jsem tam kůrovce. Řekl jsem si, že to ze zvědavosti zkusím, a snědl jsem ho. Nebyla to pochoutka, ale výzva byla zdolána. Když se o hmyzu po letech začalo mluvit jako o potravině budoucnosti, zaujalo mě to. Ale roky běžely a nikdo pro to nic nedělal. Až jednoho dne jsem si uvědomil, že to je „to moje“, co mi dává smysl, a že nemůžu čekat, až to začne dělat někdo jiný. Hledal jsem různé způsoby, jak se dostat s produktem na trh, a bylo to opravdu složité, protože jsou to technologie v řádu desítek milionů korun. Nakonec jsem si řekl, že pokud chceme přijít s produktem na trh, musíme vymyslet něco opravdu jednoduchého. I když to nezní pěkně, rád říkám, že ti červíci jsou z nouze ctnost. Protože jsme udělali to nejjednodušší, co lze udělat, a zjistili jsme, že právě to lidé chtějí. Chtějí trochu adrenalinu u jedení, nechtějí to rozemlít do müsli tyčinky.

Pekárna v Hradci před časem vyráběla toast ze cvrččí mouky. Chcete jít i touto cestou?
Pečivo mě úplně neláká, já si dovedu představit spíš různé müsli tyčinky, paštiky a párky, ale zatím tak daleko nejsme. Hmyzí potravinářství se bude ještě nějakých 20 až 30 let vyvíjet a aktuálně je to produkt, který vzbuzuje adrenalin a vyvolává emoce. Potom postupně začnou přicházet běžnější produkty a souběžně s tím se bude cena produktu snižovat, až dojde pod cenu kuřecího. V té chvíli se z toho stane všední potravina.

close Prorazil se sušenými červíky. Byl jsem outsider, říká úspěšný podnikatel Libor Sloupenský. info Zdroj: Deník/Jan Charvát zoom_in Je hmyz opravdu potravinou budoucnosti?
Určitě. Ale ne v této podobě. Křupaví červíci jsou pochoutka, lamač ledů. Ale potravina budoucnosti to bude v neviděné podobě.

Jak dlouho to trvá, než se jeden červík dostane k jedlíkovi?
Ten moučňák je odchovaný asi za dva měsíce od vylíhnutí. Pak se čtyři dny nechává vyhladovět, aby ze sebe dostal nečistoty. Poté už se dostávají k nám, důkladně je protřídíme, aby tam nezůstaly nějaké špatné kusy. To je opravdu popelkovská práce, která výrazně zvedá konečnou cenu. Následně se hodí do horké vody, usuší horkým vzduchem, nabalí se na ně koření a je to hotové.

Když mluvíte o ceně, ta je zatím docela vysoká. Jaké jsou další důvody?
První věc je, že lidé nám to často srovnávají se živou vahou masa. To nejde. Živá váha je nesušená, my máme hmyz sušený. Takže srovnávat se sušeným masem… Ale ani tam bychom neuspěli – pořád je hmyz dražší. Pak je důležitý faktor to, že živočišná výroba je tu už tisíce let, oproti tomu hmyz se chová teprve 30 let. Hospodářská zvířata jsou všechna obsluhovaná strojně, tam prakticky není žádná manuální práce, jako tomu je u hmyzu, což zvedá cenu. S tím souvisí i další bod, a to jsou investice. Všechno, co se tady kolem hmyzu děje, jsou mikrorozpočty z osobních finančních zdrojů, a investoři si na to zatím netroufají. Jakmile do toho půjdou investoři, zvýší se mnohonásobně produkce a zároveň ohromně klesne cena. A posledním faktorem je marketing. Když jsme před třemi lety vstoupili na trh, hmyz nikdo nechtěl. Takže jsme museli chodit na různé festivaly, nabízet to lidem zdarma, propagovali na internetu, a to samozřejmě stojí ohromné peníze.

Až nebudeme muset lidi přesvědčovat, že to mají jíst, výrazně se sníží cena.

Kdy tedy myslíte, že bude hmyz běžnou potravinou?
Za pět let už se tu začnou dít opravdu velké věci. Za 10 let bude mít hmyz cenu kuřecího.

Na světě jsou tisíce druhů červů, jaká vlastnost rozlišuje ty vaše od jiných?
Docentka Marie Borkovcová, která je průkopnicí hmyzího potravinářství v Česku, řekla jednu velmi pěknou věc. Platí pravidlo, že hmyz, který je nenápadný, je s největší pravděpodobností jedlý. Naopak výrazný hmyz má ostny nebo jedy a může být nebezpečný. Většina hmyzu na planetě je jedlá. Ale moučný červ má tu výhodu, že už jsou zkušenosti s jeho zpracováváním, dá se farmařit a je to poměrně jednoduché. Když to tak vezmu, v podstatě ho dáte do bedny s moukou, sem tam mu tam hodíte jablko, a on vám vyroste. Oproti tomu většina jiných potřebuje třeba nějaké čerstvé lístečky, a je to složitější. Moučňák sežere běžně dostupné potraviny.

Do jaké míry jste soběstační, od kolika „farmářů“ červy odebíráte?
Bohužel je to tak, že jsme aktuálně velmi závislí na jednom farmáři, který je jediný v České republice schválený na chov do potravinářství. To nás samozřejmě velmi netěší. Mohli bychom samozřejmě brát ze zahraničí, ale nechceme, je to pro nás taková filozofická záležitost. Jsou tu firmy, které dováží cvrččí mouku z Thajska, ale mně to nedává smysl z toho důvodu, že pokud má být hmyz ekologická potravina budoucnosti, nemůžeme jej zároveň dovážet na neekologických lodích.

Nebude teď velké odbytiště na královéhradeckém hejtmanství, když hejtman je pan Červíček?
Určitě ano (smích). Pan Červíček říkal, že chce křupavé červíky jako dárkový produkt pro své partnery, takže se s ním určitě domluvíme.