Čtrnáctým dílem pokračuje seriál Deníku „Bojovali
za nás – legionáři
z Královéhradecka“.
Vychází každou poslední sobotu v měsíci.

Proto ve spolupráci s historiky Státního okresního archivu v Hradci Králové připravil nynější seriál. Ten přibližuje osudy některých legionářů pocházejících z Hradecka, nebo takových, jejichž životní dráha se s tímto regionem výrazně protnula. Jedním z nich je Jan Holý.
Narodil se 12. srpna 1894 ve Starém Bydžově, rodiče se však záhy přestěhovali do Smidar. Mladý Jan absolvoval obecnou školu a poté pracoval jako rolník. Od mládí se zajímal o sport, a proto podobně jako jeho vrstevníci se účastnil pravidelných sokolských cvičení. Tím získal nejen fyzickou zdatnost, ale i obratnost, která se mu později hodila zejména při frontových bojích muže proti muži.

Kruté ruské mrazy ničily morálku

Vypuknutí 1. světové války a následnou mobilizaci vnímal pod dojmem dobového tisku jako krátkodobou epizodu, která měla do zimy 1914 skončit. Z tohoto omylu jej brzy vyvedly vlastní frontové zkušenosti. V rámci mobilizace ho povolali k 36. pěšímu pluku do Mladé Boleslavi, s nímž následně odešel na východní frontu. Kruté mrazy a časté útoky ruských vojsk podlamovaly v zimě roku 1915 morálku rakousko-uherských vojsk. Při jarní ruské ofenzivě padl Jan Holý 28. května do zajetí. Podobně jako ostatní zajatí Čechoslováci skončil nejdříve v zajateckém táboře. Přes Holého snahu ihned se zapojit do bojů po boku Rusů, musel strávit několik měsíců v pracovních táborech, neboť formování zdej〜ších legií neprobíhalo snadno a naráželo na překážky, mimo jiné i na nedůvěru ruské vlády. Naposledy pracoval v Donské oblasti. Jak vyplývá z Holého legionářských dokladů, do legií vstoupil 12. srpna 1917 na stanici Borispol. Po krátkém výcviku a pobytu u záložního praporu ho převeleli k údernému praporu.

Statečný muž dostal medaili sv. Jiří

Tento prapor byl nejčastěji nasazován jednak při přepadových vojenských operacích, které měly za cíl bleskově obsadit strategicky důležitá stanoviště, či při frontovém útoku k průlomu nepřátelské obranné linie.
Při stahování legií po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku se Holý vyznamenal při obsazování mnoha strategicky důležitých železničních stanic. Díky statečnosti prokázané při bojových operacích byl povýšen do hodnosti svobodníka, obdržel i medaili sv. Jiří IV. stupně.
Odloučení od rodiny, pocity samoty a frustrace, na druhé straně častý kontakt s místním, často velmi přátelským, civilním obyvatelstvem dospěl u Jana Holého k uzavření sňatku v Rusku. Požádal z rodinných důvodů o vyvázaní z vojenské služby, čemuž velitelství vyhovělo a Jan Holý k 20. dubnu 1920 opustil legie. Spolu s manželkou a narozeným synem zamýšleli zůstat v Rusku, kde si chtěli koupit usedlost a na ní hospodařit. Zhoršující se vnitropolitická situace v Rusku, kde zuřila občanská válka, při níž genocida civilního obyvatelstva byla běžným úkazem, přiměla Jana Holého s rodinou k návratu do vlasti. Rusko opustili 22. března 1922 na lodi Almeria.


Text: R. Pokorný, J. Pavlík, okresní archiv
Redakční úprava: Martin Černý