"Já to dávám do čistírny." Nebo: "Jak se do toho leze?" "Jako za kulomet, paní" Tyto hlášky Josefa Abrháma coby falešného vrchního a majitele velorexu ze Snímku Vrchní, prchni! zná snad každý. Milovníci časů, kdy ještě tato plátěná vozítka běžně brázdila silnice, si na ně mohli zavzpomínat na dvanáctém Podorlickém srazu majitelů velorexů v Bystrém. A nejen tady. Posádky s nimi vyrazily i na silnice Rychnovska, přičemž plnily různé soutěžní úkoly. Letos na téma Stará řemesla a že těch posádek bylo. Na startu se jich sešlo 52 z celého Česka.
Cesty brázdily v klasicky provedených kulatých hnědých plátěných tříkolkách, ale k vidění tu byly i verze šedočerné či netradiční žlutočerné tříkolky. Nechyběly přitom ani hranaté čtyřkolové velorexy.
Ve spolupráci s Irenou Voříškovou
Velorex byl původně tříkolovým vozítkem s trubkovým rámem potaženým koženkou. Jde o jediné homologované vozidlo s plátěnou karoserií na světě. Zkonstruovali ho bratři Stránští z České Třebové - František (* 20. 9. 1914 - 23. 1. 1954, zemřel při havárii ve svém velorexu) a Mojmír (* 29. 6. 1924 – 13. 6. 2011). Po znárodnění byl vyráběn ve Velodružstvu Hradec Králové - ve střediscích Solnice a Rychnov nad Kněžnou, a to jako vozítko pro invalidy. Při sériové výrobě tříkolových vozítek Velorex se pracovalo na vývoji čtyřkolové verze. V Solnici byl vyvinut v roce 1960 čtyřkolový typ z laminátu s plátěnou střechou. Ale zatímco tříkolových velorexů bylo vyrobeno přes 15000, těch čtyřkolových bylo jen asi 1380. Výroba definitivně skončila v roce 1973.
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
