Jak se vám líbí ve východních Čechách?
Jsem Východočech, takže sem vždy rád přijedu. Musím však uznat, že je tady na mě trochu vysoko pocházím z roviny, od Nového Bydžova, Chlumce.

Vím, že jste chodil do školy do Dobrušky.
Vyučil jsem se nástrojařem v učilišti dobrušského ADASTu. Moc rád na to vzpomínám, ačkoli to řemeslo mi bylo zcela cizí. Ani trochu jsem tomu nerozuměl. Je to složité a pedantní, vůbec jsem se k tomu nehodil. Přesto jsem se v Dobrušce vyučil a dokonce jsem jim tam vyhrál sportovní olympiádu. Tím se hodně věcí změnilo.

Jak to myslíte?
Brali mě pak úplně jinak. Ne jako nástrojaře, ale jako fotbalistu. Ve třídě mi například různě napovídali. Takže na Dobrušku vzpomínám moc rád, pamatuji si, že je to krásné město.

Před chvilkou tu pobíhala vaše malá dcera Viktorka. Jak se vám líbí být otcem, když jste letos oslavil šedesátku?
Je to neuvěřitelné. Vím, že je to trošku extrém, ale jsem za to velmi rád. Mohu říct, že jsem se rozhodně neopičil po Karlu Gottovi. Vnoučata mám daleko větší, udělal jsem jim tetu. Manžel mojí dcery, Šmíca, z toho má srandu že přijde teta, že se nám může pokakat. Jdu s dcerkou Viktorkou kupříkladu po ulici a někdo mi řekne: Dědečku, ta je celá vy. Už jsem si na to zvykl, že jsem „dědeček". Ale je to krásné, úžasná nadstavba života. Jsem šťastný, nic mě nerozhází. Trošku mě ale straší, kam až s dcerou dojdu, zda ji povedu k oltáři… Strašně bych si to přál, ale při mé životosprávě nevím, nevím.

Máte špatnou životosprávu?
Jsem hospodský, mám hospodu Kozlovnu. Takže jsem často tam a chodím domů pozdě. Moje životospráva není úplně ideální.

Za Kozlovnu hrajete také fotbal, že ano?
Je to tak. Složili jsme mužstvo a hrají v něm hráči velkých jmen a jezdíme po vlastech českých. Ale především jen kolem Prahy, tak do sto kilometrů. Nemám rád cestování, vždyť i kvůli tomu jsem nakonec „nechal fotbalu". Teď hraju okresní přebor.

Zmínil jste okresní přebor, o němž vznikl populární televizní seriál. Opravdu to takhle ve skutečnosti funguje?
Ano, a ještě mnohem hůř. Soutěž je to strašidelná. Když nabídnete rozhodčímu dobrou klobásu s měkkým chlebem, tak se mohou soupeři přetrhnout a stejně prostě nevyhrají. Čím je soutěž vyšší, tím se to dle mého názoru zlepšuje disciplína, morálka. Rozhodčí už nejsou takoví gauneři. „Dole" pískají ti, co to moc neumí, takoví staří „profíci", který zažili už všechno, a ti to za pětistovku klidně prodají. Je to nefér, ale bohužel to takhle funguje.

Fotbal je v Česku velmi oblíbený a stejně je to i s hokejem. Co říkáte na kauzu trenéra reprezentace Vladimíra Růžičky?
Všichni víme, že je to pravda, protože Láďa bral. Je to hrozná chyba. Takovému klukovi se to nemělo stát. Byl to trenér reprezentace. Doufám a pevně věřím, že se tohle ve fotbale neděje. Hokej mě velmi nepříjemně překvapil a stejně nepříjemně mě překvapilo to, že je v tom zainteresovaný Růžička. Nakonec se zachoval čestně, ačkoli slovo „čestně" je ošidné. Je to ostuda pro hokej. Mám pocit, že by kauza mohla pomoci, aby se to změnilo. Doufám, že to bude memento pro všechny ostatní.