Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kytarové řemeny z Rokytnice míří za oceán

Rokytnice v Orlických horách – V malé dílně pár kroků od rokytnického náměstí vznikají kvalitní výrobky z kůže.

5.2.2015
SDÍLEJ:

V DÍLNĚ ZA PRACOVNÍM STOLEM stráví Ladislav Hemrlík nejvíc času. Momentálně ho ovšem zaměstnávají další důležité úkoly. Intenzivně se věnuje propagaci vlastní značky a stylu prodeje. Foto: Miroslav Sixta

„Řemeslo má zlaté dno" – přísloví, které platilo za první republiky, se snaží naplňovat brašnář LADISLAV HEMRLÍK. Zatím se mu to nadmíru daří. Jeho poctivou práci a způsob, jakým směrem rozvíjí svoji rodinnou firmu, vloni ocenila komise tradiční soutěže udělením titulu „Nejlepší živnostník Královéhradeckého kraje".

„Učil jsem se brašnářem, sedlářem v Třebechovicích. Tři roky. Pak jsem ještě čtyři roky studoval na stejné škole průmyslovku, takže jsem tam strávil sedm let. Maturoval jsem v roce 1998," vzpomíná Ladislav Hemrlík na učednická léta.

Kde jste nastoupil do práce?
Do výrobního družstva Sněžka doma v Rokytnici jako technolog výroby kabelek a diářů. Pak to skončilo. Byla to pro mě dobrá zkušenost. Praxe je zcela něco jiného než teorie ve škole.

V té době ve Vás už uzrávala myšlenka, že se postavíte 
na vlastní nohy?
Ještě dřív. Měl jsem takové představy už v závěru studií. Měli jsme na třebechovické škole jednu velkou výhodu. Učili nás tam pánové, kteří ještě pamatovali první republiku. Pánům Grulichovi a Koubkovi bylo přes sedmdesát let a pamatovali zlatou éru brašnářství a ozdobnictví. Tehdy se to ještě rozlišovalo. Obor brašnář-ozdobník zahrnoval pouze drobnou galanterii. Vyprávěli nám, jak to tehdy fungovalo. Líbilo se mi to.

Takže jste něco podobného nosil v hlavě delší dobu…
Po odchodu ze školy jsem zjistil, že současná realita je trochu jiná. Nastoupil jsem do Sněžky v domnění, že se tam budu profesionálně rozvíjet. Nakonec jsem se ale rozhodl, že to zkusím sám. A po svém. Osamostatnil jsem se v roce 2000 s tím, že se budu moci věnovat vlastní tvorbě. Na škole jsem se učil dělat zejména z přírodních materiálů. Z kůže a z usně. Chtěl jsem v tom pokračovat. Ve Sněžce se vyrábělo především z koženky. Zároveň jsem chtěl tvořit podle vlastních návrhů a vzorů.

S čím jsou spojeny Vaše soukromé začátky?
Jako první přišly na řadu historické výrobky – opasky, tašvice, pochvy na meče, toulce na šípy, různé chrániče a tak dále. Sortiment byl velmi široký. Dělal jsem to na objednávky spolků, které se zabývají historií. Byly to různé repliky dobových brašen či tašek. S postupem času jsem zjistil, že pokud chce být člověk v tomto oboru opravdu dobrý, musí být přesný v dodržování detailů. Výrobky musely přesně odpovídat danému historickému století. Nemohl jsem například použít kování, které neodpovídalo 14. století a podobně. Musel jsem se více vzdělávat. Sháněl jsem literaturu, navštěvoval hrady a zámky a vyjel jsem i na zahraniční cesty, protože tam se historických podkladů dá sehnat daleko víc. Při výrobě jsem použil nové metody výroby, protože pokud bych dělal původními postupy, tak by výrobky byly k nezaplacení (úsměv).

Časem jste ale výrobu historických replik opustil…
Už v té době jsem vedle historických výrobků dělal také svoje pásky, kabelky a návrhy. Škála historických výrobků, které jsem vyráběl, byla velmi široká. S odstupem času se divím, že jsem to dokázal zvládnout. Ale jak se říká, chybami se člověk učí.

Co rozhodlo, že jste historickou výrobu opustil?
Patrně touha dělat vlastní věci, v nichž využiji svoje nápady. Chtěl jsem výrobkům vtisknout vlastní myšlenky, svoji tvář. A došel jsem k tomu, že se musím na určité výrobky specializovat. Zrealizoval jsem to před dvěma lety. Člověk v životě s postupujícím věkem k řadě věcí dojde, jak se říká, dozrává.

Co se tedy změnilo?
Už vím, co chci vyrábět, kam chci dojít. Vytvořil jsem si určitou představu o budoucnosti. V řemesle když něco změníte, nemůžete hned říct, zda jste udělal dobře. To poznáte až po čase.

Takže jste se specializoval. 
Na co jste se zaměřil?
Především na vlastní design výrobků. Stěžejním sortimentem, na nějž jsem se zaměřil, jsou kytarové řemeny, které se snažím dostat do světa. Vystavoval jsem v německém Frankfurtu nad Mohanem na obřím hudebním veletrhu Musik Messe. O stánek jsme se dělili se dvěma českými kolegy – výrobcem jazzových kytar Janem Fišerem a výrobcem kytarových trsátek Janem Hubertem Janíčkem, protože náklady na veletrh jsou vysoké. Podíval jsem se také do Los Angeles, kde jsem navštívil obdobnou akci.

Můžete být konkrétní?
Na předměstí Los Angeles se pravidelně koná největší hudební veletrh v severní Americe s názvem NAMM Show. Vloni touhle dobou jsem tam měl dohodnuté schůzky s dvěma distribučními firmami – kanadskou a americkou. Zároveň jsem tam s americkými právníky konzultoval zaregistrování mojí obchodní značky. Pracují na prosazení se na severoamerickém kontinentu. Ovšem pokud bych značku neměl chráněnou, rovnalo by se to obchodní sebevraždě. Značku Hemr mám zaregistrovanou v celé Evropské unii.

V Americe už Vaše řemeny 
používá pár hudebníků. 
Prozraďte kdo?
V našich končinách je znají pouze hudební fajnšmekři – bluegrassová skupina The Kruger Brothers a americký kytarista s italskými kořeny Beppe Gambetta.

Existuje v oboru brašnářství velká konkurence?
Ano. Ne všichni hrají fér. Na některých internetových serverech, které nabízí kytarové řemeny, vidím, že design ukradly jiným výrobcům, pak mohou jít s cenou dolů. Na druhou stranu oceňuji konkurenty, kteří jdou vlastní cestou a vytváří vlastní styl. Stejnou cestu se snažím razit i já. Když už se někde inspiruji, tak především v tom, jak konkurence svoje výrobky propaguje. Pro mě je důležité, aby se potencionální zákazníci o mně dozvěděli. Dnes jsou mraky šikovných lidí, kteří umí vyrobit báječné věci. Ovšem hlavním problémem je, umět je prodat. Trhy jsou nasycené.

Nebojíte se levné asijské konkurence, která už u nás zlikvidovala více výrobních oborů?
Je pravda, že v Česku střední třída není koupěschopná tak jako na západě. U nás když člověk vydělá nějaké peníze a poplatí nezbytné věci, tak už mu nezůstane tolik na to, aby si koupil kvalitní pěknou kabelku či pásek. Chápu, že když člověk nevydělává solidní peníze, tak zajde do asijského shopu a koupí si ty věci za stovku. Sice tolik nevydrží, ale účel splní…

Co Vás ještě mrzí?
To, že Češi nejsou takoví patrioti jako lidé v jiných zemích. Ve světě je běžné, že si lidé kupují výrobky od domácích výrobců. Tady se to sice zlepšuje, ale jde to pomalu. Jsem rád, že mám tu čest účastnit se zdejšího projektu podporujícího „regionální výrobky".

Co je pro Vaše podnikání momentálně nejdůležitější?
Snažím se posilovat svoji značku, kterou jsem vytvořil. Pracuji na reklamě a stylu prodeje. Prestiž značky buduje řemeslník celý život. Do toho bych chtěl nadále pořádně šlapat. Na druhou stranu nechci valit tisícové série, což by v naší malé dílně ani nešlo. Děláme ve dvou. Zaměstnávám jednu paní. Dříve jsme vyráběli s manželkou Petrou, ale ta nyní pouze občas zaskočí, protože je na mateřské dovolené po narození syna Tondy.

Jste rodinná firma. Bude se 
vaše živnost jednou dědit 
z otce na syna?
Bylo by to fajn. Pětiletá dcera Šárka chodí do dílny a vytvořila už několik návrhů výrobků. Zdá se, že bude šikovná, ale zda se brašnářství bude jednou věnovat profesionálně, na to je moc brzy. Každopádně bych byl rád.

Autor: Miroslav Sixta

5.2.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Michael Mayo, pozoruhodný zpěvák a skladatel z Kalifornie.

Michael Mayo, pozoruhodný zpěvák a skladatel z Kalifornie

Nové Město nad Metují - Lázně Bělohrad
8

Krajský přebor: Náchod uniká, přehrál i Vysokou

Jak vyzrát na zimní nemoci? Poradí přednáška

Dobruška - Přestože v minulých dnech vrcholilo babí léto a modrá obloha ani sluníčko nevěstily žádné zdravotní „katastrofy“, je dobré se řídit heslem, že štěstí přeje připraveným.

Zeman se stal zdelovským hrdinou

Zdelov - Magnetem desátého kola nejvyšší okresní fotbalové soutěže byl souboj nedávných účastníků I. B třídy, ve kterém Zdelov hostil Černíkovice.

Cestáři potěšili malšovické občany. Silnici otevřou o měsíc dřív

Hradec Králové - „Konečně tu bude zase klid,“ oddechla si Věra Broučková z malšovické ulice Gollova, když se dozvěděla, že oprava nedaleké ulice Úprkova skončí o měsíc dříve, než stanovoval původní harmonogram. Ten počítal s tím, že bude silnice uzavřena od začátku srpna do 27. listopadu.

Vítězná branka Týniště nakonec neplatila

Rychnovsko - Fotbalová I. A třída: Dobruška přivezla všechny body ze hřiště poslední Bílé Třemešné.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení