V úterý se do jeho podzemních prostor podívali odborníci během výzkumných prací, které iniciovalo dobrušské děkanství ve spolupráci s vlastivědným muzeem za podpory města Dobrušky. „Nejde o žádnou senzacechtivost. Průzkum má v první řadě zdokumentovat stavební stav podzemních prostor, případně zjistit nedostatky, které by mohly ohrozit samu kostelní stavbu. Druhým cílem výzkumu bylo poznání vědecké, poznání, které významně může obohatit poznatky o nejstarších dějinách Dobrušky," prozrazuje Jiří Mach, vedoucí vlastivědného muzea.

Původně gotický kostel si za místo svého posledního odpočinku zvolil šlechtic Mutina z Dobrušky, jeho syn Sezema i další příslušníci rodu. „V té době byl kromě svatého Václava zasvěcený i Panně Marii. Nechali v něm zbudovat kryptu a další menší krypta sloužila pro ukládání ostatků dobrušských kněží," upřesňuje Mach.

Současný průzkum byl nedestruktivní. Nedošlo k žádnému zásahu ani do památky samotné, ani do předmětu zkoumání, tedy interiéru krypt. Do podlah byly s maximální šetrností vyvrtány dva otvory o průměru 2 až 3 centimetrů a do nich spuštěna sonda s miniaturní kamerou a osvětlením.

Průzkumu se ujala firma GEO-CZ. Její pracovníci disponují bohatými zkušenostmi. Obdobných průzkumů mají za sebou dvě stovky. Mimo jiné zkoumali i staré královské hroby v Chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Průzkum začal použitím georadaru, který odhaluje podzemní dutiny, případně jiné geologické anomálie. Zemní radar potvrdil starý kronikářský zápis a odhalil menší podzemní prostoru před oltářem Panny Marie Bolestné a větší pod presbytářem.

Třímetrová hloubka je udivující

V obou případech první poznatky pořízené prostřednictvím kamery vyvolávají spíše než odpovědi celou řadu dalších otázek, což Mach potvrzuje: „Menší krypta obsahovala minimum ostatků a navíc bylo její dno zaplaveno vodou. Také její hloubka, více jak třímetrová, je udivující. Šlechtická hrobka pod presbytářem přinesla rovněž překvapení, a to především nezvyklou velikostí, která by se u staveb tohoto typu ve 14. století nepředpokládala. V hrobce byly vedle celé řady neuspořádaně nakupených ostatků nalezeny i neporušené pohřby s již rozpadlými dřevěnými rakvemi."

Obě hrobky kladou nové otázky, které může zodpovědět jen důkladné vyhodnocení objevených skutečností.

Výzkum zásluhou dvaceti mecenášů

Vedle výzkumného týmu GEO-CZ, vedeného Jiřím Šindelářem, byli akci přítomní odborníci z Památkového ústavu v Jaroměři Jiří Slavík a Petr Arijčuk, archeolog Bohumír Dragoun, zástupce dobrušského děkanství P. Augustín Slaninka.

„Výzkum byl financován výhradně ze sponzorských darů dvacítky dobrušských firem a jednotlivců. Patří jim velké poděkování za to, že se mimořádná akce mohla uskutečnit," děkuje šéf dobrušského muzea mecenášům.

Veřejnost se o učiněných objevech dozví více z připravovaného filmu a publikování definitivních výsledků průzkumu. Páni z Dobrušky mohou dále v poklidu odpočívat v kryptě kostela sv. Václava. Možná by je potěšilo, že jejich doba i oni sami se těší i po téměř sedmi stech letech stále pozornosti jejich následovníků.

Z historie dobrušského děkanského kostela svatého Václava

Písemné prameny dosvědčují, že již ve 14. století byla k němu učiněna bohatá nadace. Jeho potřeby zajistila listina pánů Mutiny z Dobrušky a jeho syna Sezemy, kteří se vedle kostela postarali také o zabezpečení místní školy. Existenci gotické stavby potvrzují i doklady hmotné. Dochovala se kamenná křtitelnice (jejíž některé charakteristiky napovídají ještě o přežívajícím slohu románském), která dnes zdobí reprezentační prostory přízemí dobrušské renesanční radnice. Dalším nezpochybnitelným dokladem gotické stavby je klenák se soukenickým znakem, který původně uzavíral kostelní klenbu. V posledním desetiletí minulého století byl vyjmut ze zdiva presbytáře, kde byl druhotně použit, a dnes je k vidění ve stálé expozici vlastivědného muzea Příběh města Dobrušky v hlavní muzejní budově na Šubertově náměstí.

Mutina z Dobrušky a další příslušníci rodu si za místo svého posledního odpočinku zvolili právě dobrušský kostel, v té době ještě zasvěcený kromě svatého Václava i Panně Marii. Nechali zde zbudovat kryptu a další menší krypta pak sloužila pro ukládání ostatků dobrušských kněží. Páni z Dobrušky později přesídlili na Opočno a v osobě známého protihusitského bojovníka Jana Městeckého vymírají po meči. Po vystřídání několika dočasných majitelů získávají Dobrušku i celé opočenské panství koncem 15. století Trčkové z Lípy. Také oni učinili město hospodářským střediskem svého úspěšně se rozvíjejícího podorlického dominia a nejméně jeden z nich, Jan Mladší Trčka z Lípy a na Veliši, je rovněž pohřben v dobrušské kostelní kryptě. Již ve století 16. však Trčkové vybudovali novou kryptu u zámeckého kostela Nejsvětější Trojice a další zesnulé začali pohřbívat do ní.

Jak utíkala staletí, gotická stavba dobrušského kostela začala pozvolna chátrat a svými rozměry již nepostačovala potřebám rostoucího města. V první třetině 18. století proto vyrůstá pod vedením Mikuláše Rossiho nová kostelní stavba, tentokrát ve slohu barokním a zasvěcená již jen svatému Václavu. Polozapomenuté krypty nové stavbě nepřekážely, a tak byly ponechány svému osudu.

Kdy byl definitivně znepřístupněn vchod do krypty, se z písemných pramenů nedovíme. O tom, že krypty existují, nás ubezpečovaly pouze staré zprávy, pečlivě zařazené prvním historikem města Josefem Mnohoslavem Roštlapilem do obsáhlé Pamětnice dobrušského děkanství. Poslední písemná zmínka o kryptách pochází z osmdesátých let 19. století, kdy byly odkryty při pokládání nové dlažby v interiéru kostela. O odkrytí krypt se zachoval i zápis v kronice děkanství. Vchody byly opět zazděny a o kryptách se žádné další zápisy nezmiňují.