Lidé, kteří se kvůli současnému propouštění ocitli bez práce, začínají plnit ordinace psychologů a dokonce i psychiatrů.

„A to ještě tolik lidí o práci nepřišlo, vlna propouštění teprve začíná. Jenže už samotný strach o práci je u každého člověka zdrojem napětí. Zvýšený počet klientů s těmito obtížemi pociťuji tak od listopadu. Všechny případy mají společného jmenovatele – zvýšenou úzkost,“ uvedl svitavský psycholog Libor Troneček.

„Našeho regionu se propouštění v poslední době hodně dotýká a na problémech lidí je to znát. Mají zhoršenou náladu, obavy z budoucnosti, trpí poruchami spánku, neurotickými potížemi. Jsou to všechno reakce na stres, ztráta zaměstnání je velmi stresující faktor,“ přidal se chrudimský psychiatr Jiří Čížek.

Lidé, kteří se nečekaně ocitnouna dlažbě, trpí tísněmi, neurózami, depresemi, pocity méněcennosti. Problémy mohou přerůstat ve zvýšenou agresivitu, podrážděnost a mohou končit u alkoholu nebo myšlenkách na sebevraždu. Hádky v rodinách pak mají vliv i na chování dětí.

„Vždy, když člověk ztratí zaměstnání, má sklon k depresím. Zhoršuje se například soustředěnost lidí, jejich pozornost, nezaměstnaní nastolují i úvahy o sebevraždě,“ přisvědčil hlinecký psycholog Emil Herr.

Právě na Hlinecku, které mělo donedávna mizivou nezaměstnanost, se situace od listopadu vyhrotila. O práci zde přišly desítky lidí.

Jak se ale návalům deprese a černým myšlenkám bránit?

„Nejlepší prevencí je aktivita. Jak z hlediska odreagování, tedy například nějakým sportem, tak i aktivita ve smyslu porozhlížení po novém zaměstnání, třeba na internetu,“ radí Troneček.

Většina lidí však podle psychologů problematickou situaci řeší radši pracovní neschopností a teprve potom se možná někteří odhodlají jít k psychologovi. V lepším případě.

„Jsou to velice citlivé věci. Ale mohu potvrdit, že v mé ordinaci i děti mluví o tom, že jejich rodiče přišli o práci, a jaké to má dopady, protože to často zasáhne celý rodinný systém,“ podotkla dětská psycholožka z Havlíčkova Brodu Hana Veselá.

Vyplakat se manželce nebo kamarádům pomůže na tři dny

Je to omletá písnička, ale stále aktuální.

Jít k psychologovi je v českých zemích stále jakoby pro ostudu. Je to něco, čím se nikdo nechlubí. K psychologům prý chodí jen slabí, nevyrovnaní jedinci. A blázni.

A podle odborníků je stále házením hrachu o zeď tento omyl vyvracet. Přitom právě pomoc psychologa při ztrátě zaměstnání může být naprosto nenahraditelná.

„Základem je opravdu vyhledat odbornou pomoc. Vyplakat se okolí, příbuzným a kamarádům na rameni nebo si zanadávat doma v křesle u televize, to pomůže první tři dny. Citová zainteresovanost rodinného okruhu je příliš velká a pomoc v důsledku neobjektivní. Už to, že lidé překonají falešné stigma, spočívající v odporu navštívit psychologa, je prvním krokem na cestě ven z krizové situace,“ uvedl známý psycholog z královéhradecké univerzity Jan Lašek.

Nejhůř nezaměstnanost podle něj snáší lidé, kteří svou práci měli rádi a byla pro ně způsobem seberealizace.

„Klesne jim sebevědomí a to se pak přenese do všech oblastí života. Hrozí jim pád do pasivity a v tom tkví úskalí psychického úrazu. Ztráta zaměstnání, to není, že mi umřeli králíci. Jak například asi snáší propuštění a hledání nového místa 50letý odborník, kterému se při přijímacích pohovorech posmívají do důchodců pětadvacátníci vyslaní z personálních agentur?“ dodal Lašek.