Ve sporech o mobiliář původně dosáhli vydání 68 obrazů, ale v případě dalšího majetku jejich nárok justice zamítla. Nyní Kristina Colloredo-Mansfeldová a její bratranec Jerome Colloredo-Mannsfeld jsou oprávněni domáhat se vydání slavnostního kočáru, obrazů, loveckých trofejí, zbrojních a dalších věcí, které jsou součástí mobiliáře zámku v Opočně a původně patřily do majetku Josefa Colloredo-Mannsfelda staršího (nar. 1866).


Ten byl v roce 1925 nucen oddělit svůj a rodový majetek a vypořádat jej. Rodový majetek převedl na budoucí hlavu rodu Josefa Colloredo-Mannsfelda mladšího (nar. 1910).

Soud se nezabýval stěžejním důkazem

Před obecnými soudy se stalo sporným, zda některé movité věci byly i nadále v jeho výlučném vlastnictví a zda mu stát umožnil v rozhodném období s majetkem disponovat. Obecné soudy se prý nevypořádaly s řadou důkazů podstatných k vyřešení otázky, jestli stát v poválečných letech uznal vlastnictví majetku Colloredo-Mansfeldům, případně tyto důkazy deformovaly.

"Oba stěžovatelé shodně namítají, že na rozdíl od prvostupňového soudu, který jejich nároku na vydání mobiliáře původně přisvědčil, krajský soud nejprve ústní jednání otázce okamžiku převzetí movitých věcí státem vůbec nevěnoval, následně vydal překvapivé a pro stěžovatele nepříznivé rozhodnutí.


Stěžejní důkaz rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 30. 4. 1947 přitom v řízení neprovedl a účastníci se k němu nemohli vyjádřit," uvádí Ústavní soud.

Stěžovatelé upozorňovali na to, že movité v opočenském zámku nemohly sdílet jeho osud, když měly již desítky let rozdílné vlastníky. Zatímco zámek v Opočně vlastnil Josef Colloredo-Mansfeld mladší, sbírky zde uložené byly ve vlastnictví Josefa Colloredo-Mannsfelda staršího.

Spor se bude dál řešit v Pardubicích

Ústavní soud zrušil rozsudky obecných soudů a věc vrátil odvolacímu soudu. Záležitostí se bude zabývat pardubická pobočka odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové. V dalším řízení bude třeba řešit otázku, kdy přešel majetek Josefa Colloredo-Mannsfelda staršího na stát, kdy mu stát znemožnil dispozici se sbírkami a také to, zda lze určit, co ze sbírek patří Josefu Colloredo-Mannsfeldovi staršímu.

Obecné soudy nejprve rozdělily řízení o restitučním nároku na tři samostatná řízení. V části řízení o vydání 68 obrazů (které již byly státem fakticky vydány), provedly obecné soudy dokazování dobovými dopisy, výslechem svědků atd. a uzavřely, že stát v rozhodném období pro nynější restituční nárok stěžovatelů zjevně uznával vlastnictví Josefa Colloredo-Mannsfeld staršího, nar. 1866, k jeho movitým věcem. Tyto závěry a náhled na věc pak obecné soudy nenásledovaly v části o restitučním nároku na vydání kočáru a dalších věcí, která se stala předmětem nyní projednávané věci.

Zatímco okresní soud sice nejprve předchozí linii následoval a vycházel z týchž již dříve provedených důkazů, krajský soud právní hodnocení změnil a rozhodl v neprospěch stěžovatelů. Učinil tak ovšem, aniž by provedl nebo doplnil dokazování.
(zdroj: ÚS)