Po leckterém z těchto námětů by jistě rád sáhl i nejeden filmový scénárista. Nechybí v nich zločin, zajímavá zápletka, ale ani humor. V nové knize Kriminální případy z Orlických hor se čtenář ponoří do příběhů, které psal sám život.
"Je to třeba hezká kapitolka o milionáři, který neměl na svačinu. Byl to pán z Kostelce nad Orlicí, který tak intenzivně podnikal, až se příšerným způsobem zadlužil a nakonec se uchýlil na policii, aby ho ochránila před věřiteli. Policisté se mu museli složit na svačinu, protože na ni neměl," připomíná jeden z těchto příběhů spoluautor publikace Jiří Mach z Dobrušky.
Byl to vydavatel, který bývalého vedoucího dobrušského muzea a dnes již zkušeného publicistu oslovil, jestli by nechtěl zabrousit do těchto dosud nepoznaných vod. "Vzpomněl jsem si, že jsem se párkrát v životě potkal s panem Hlaváčkem, došlo mi, že to je mimo jiné bývalý šéf kriminálky, tak jsem si na něj sehnal kontakt, setkali jsme se a dali jsme dohromady třináct příběhů z jeho působení u kriminálky," popisuje Mach.
Oloupený národní výbor
Vybrat je nebylo jednoduché, vždyť Zdeněk Hlaváček strávil v policejní službě přes 40 let svého života a jeho vyprávění by dalo na víc než jednu knihu. Nejstarší příběh je ze 70. let, nechybí v exkurz do "divokých devadesátek", ten nejmladší příběh se pak udál už v novém miléniu.
"Z těchto případů takový ten první velký je z roku 1977, kdy jsem víceméně začínal. Byla to loupež výplat zaměstnanců tehdejšího okresního národního výboru. Bylo to kolem 200 tisíc korun, což tenkrát byly velké peníze. Jeden z pachatelů byl zaměstnanec okresního úřadu a druhý byl kriminálník z Kostelce," vypráví Hlaváček.
Tím úplně nejsmutnějším případem byla vražda devatenáctileté studentky ze Záměle. "Bylo to o prázdninách roku 2002. S kamarády byla v hospodě, nevrátila se domů a rodiče ji pohřešovali. Asi po měsíčním vyšetřování jsme zjistili, že ji zavraždil muž ze Záměle, vlastně nadvakrát, a zakopal ji v lese u Číčové," vysvětluje bývalý šéf kriminálky.
.
Dívku útočník udeřil klíčem do hlavy, myslel si, že je mrtvá. Když se probrala, utopil ji v lesní kaluži a zakopal.
Křest knihy Kriminální případy z Orlických hor spojený s autogramiádou se uskuteční 18. října od 17 hodin v dobrušské synagoze. Křest bude moderovat Miroslav Vaňura.
"Když jsme ji našli, musel jsem to jejímu otci sdělit, což pro mě bylo to nejsmutnější, protože rodina do poslední chvíle doufala, že se objeví živá a zdravá. V souvislosti s tím se pak její matka oběsila. Pachatel tu rodinu zničil a byl odsouzen "jen" na 14 let," připomíná Hlaváček jednu z nejtragičtějších událostí, která se mu hodně vryla do paměti.
Výborná káva z Kolumbie, sem tam kokain
Publikace je pestrou mozaikou kriminálních případů z různých koutů rychnovského okresu. A líčí, že také na malém městě se mohou dít velké věci. Bylo to třeba loupežné přepadení klenotnictví v Opočně. Zločin si přitom našel cestu i do opočenské pražírny kávy. "Jeden velkopodnikatel sem dovážel z Kolumbie vynikající kávu. Až na to, že mezi těmi pixlami kávy byla občas nějaká s kokainem," zmiňuje Mach.
Obal knihy.
Kniha neopomíjí ani 80. léta v Rokytnici v Orlických horách, kde sídlila početná posádka sovětských vojáků. V té době tam Zdeněk Hlaváček, který pracoval na rokytnickém obvodu, zažil leccos. "Sovětští vojáci kšeftovali, ale hlavně kradli. Přestože neměli vůbec žádné vycházky, velitel dostal zvenčí úkol, že musí něco postavit a vojáci šli a ukradli to - dřevo, trubky… Když se stavělo sídliště v Rokytnici, zmizely vodovodní trubky. Sověti z toho měli do rána postavené oplocené hřiště," vzpomíná Hlaváček.
Trenky dolů
Někdy jsou to příběhy humorné a možná i poněkud pikantní. "Dívčina ohlásila znásilnění a podle ní měl být pachatel dobře k rozpoznání, neb ho kousla právě tam, co je k tomu znásilnění nejvíce potřeba. Nechali nastoupit příslušnou jednotku, která byla v podezření. Vojáci museli dát trenky dolů a lékař šel a železnou špachtlí, kterou jinak strká pacientům do krku, prohlížel, zda něco neobjeví. Nenašel," přidává další historku Mach.
Lékař vrátil špachtli zpátky do misky a odešel s ní do ordinace. Policisté prý pak přemýšleli, jestli ji znovu používal do krku.
"V knize je třináct příběhů a ne všechny jsou humorné. Jsou to i tragické příběhy, vraždy, ale vyvarovali jsme se uvádění jmen a toho, abychom tam popisovali nějaké nechutné detaily, jak bývá zvykem dokonce i v televizních inscenacích. Chtěli jsme především zdůraznit práci policistů, jak je náročná a zodpovědná," dodává Mach.