„Podstatou Velikonoc je připomenutí Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstání. Slaví se velikonoční třídenní, které je tvořeno Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou, oslavy končí v neděli, kdy je slavnost zmrtvýchvstání,“ objasnil svátky rychnovský katolický farář Petr Stejskal. Na Velikonoce se slaví hodně zvyků, které vznikly z lidových tradic. „Pouze na Velký pátek se podle křesťanských tradic dodržuje velký půst. Pro křesťany jsou v tyto dny důležité bohoslužby,“ doplnil farář Stejskal.

Výstava zobrazuje čtyři dny Velikonoc

Původní podstatu Velikonoc si mohou připomenout návštěvníci Muzea krajky ve Vamberku. Výstava s názvem Krajka a kroj aneb z Vamberka až na Slovácko je otevřena od 1. dubna až do poloviny června. Jedná se o výstavu krojů a paličkované krajky tematicky spojené s Velikonocemi. K vidění jsou čtyři scenerie symbolizující dny svátků jara, které se slaví na Moravě. Kroje na výstavu dodala etnografka a folkloristka Markéta Mikulčíková, krajky pocházejí z vamberského muzea.

Každou scenerii doplňuje text vysvětlující historické pozadí velikonočních dní. Velký pátek v muzeu symbolizují dvě ženy sedící u studánky. „Velký pátek byl nejsmutnějším dnem celého křesťanského roku. V tento den byl ukřižován Kristus, jehož tělo bylo uloženo do Božího hrobu, ke kterému se v každém kostele chodí křesťané klanět až do Bílé soboty. Na Velký pátek se dodržoval přísný půst,“ informovala etnografka Muzea a galerie Orlických hor Martina Rejzlová.

V kostelech se slaví

Bílá sobota je ve znamení oslav v kostelech, zapalování svící i průvodů vesnicemi. „Slavnostní obřady pokračují do druhého dne, kterým je Boží hod velikonoční. Na Velikonoční neděli se v kostele světí pokrmy – mazance, kraslice nebo upečení beránci,“ přiblížila Rejzlová.

Svátky jara již tradičně končí v pondělí, které patří lidovým zvykům. „Na Velikonoční pondělí se dodnes chlapci obdarovávají zdobenými vejci. Časně ráno přichází k děvčatům, aby je šlehali žilami. Šleháním pomlázkou se vhání do těla z vrbových proutků nová životodárná síla, a naopak ta špatná z těla odchází,“ zakončila etnografka Rejzlová.