Téměř čtyři desítky let hrajete na klavír. Je potřeba ještě cvičit? Pokud ano, kolik dní v týdnu či hodin denně?
Hudba je takový zvláštní obor činnosti, ve kterém nejste nikdy na konci procesu. Člověk se vyvíjí jako osobnost a svůj přístup k interpretaci i často mění. Je to práce na celý život, tak je potřeba i celý ten život cvičit. S klavírem jsem v kontaktu denně, i když to není vždy jen několikahodinové samostatné cvičení. Jsou v tom i zkoušky s kolegy, práce se studenty a podobně.

Je hodně náročné sestavit program koncertů, nahrávání ve studiích a dalších akcí během roku, když vystupujete s celou řadou hudebních těles? Jak se „itinerář" koncertů připravuje? Musíte často odříkat vystoupení kvůli nabitému programu?
Někdy je to opravdu náročné. A funguje zde i zákon schválnosti – do těch nejobsazenějších míst v kalendáři většinou přichází další nabídky. Takže ano, musím občas i něco odříct.

Ve kterém prostředí nejraději hrajete? V historických budovách, ve studiu, na otevřeném prostranství pod širým nebe? Sehrává okolí při vlastní hře na hudební nástroj důležitou úlohu?
Nedá se říci, jestli jsou lepší staré nebo nové budovy. Každý koncertní sál má svoji atmosféru, a ta vás buďto inspiruje, nebo ne. Pod širým nebem je to většinou taková výzva k boji. Především s akustikou, která mnohdy nepomáhá ani hráčům, ani posluchačům. A nahrávání ve studiu je kapitola sama pro sebe. Člověk nesmí mít nervy z rozsvíceného červeného světla a měl by se snažit ponořit do hraní tak, jako by hrál v krásném sále pro skvělé posluchače. Nahrávky by neměly být jen "technicky vypreparovanou" záležitostí.

Najdete ve své kariéře koncertní projekty a cesty do zahraničí, na něž  vzpomínáte nejraději?
Vždycky rád vzpomínám na spolupráci s výbornými muzikanty. Teď mám na mysli ty, kteří hrají opravdu srdcem a dokáží se hudbou vyjadřovat. S takovými se často člověk dostane do situace, kdy není potřeba žádných slov při zkoušení a vše jde jaksi samo – podle citu. No a s takovými lidmi si většinou dobře rozumím i mimo hudbu. Takže společné cestování po zajímavých místech je o to příjemnější. A cestování mám stále moc rád, i když je někdy únavné a zdlouhavé.

Máte svoje oblíbené autory vážné hudby?
Vždycky jsem se snažil o maximální pochopení jakéhokoliv skladatele. Je to také dlouhý proces, kdy neustále poznáváte ten specifický a osobitý jazyk, jakým se každý z nich vyjadřuje. Se zahráním každého dalšího díla se přibližujete tomu porozumění. A jak se tak čím dál víc probírám skladbami L. van Beethovena, je to možná právě on, kterého bych dal ve svém cítění na první místo. Ale pak je tu Dvořák, Brahms, Čajkovskij, Šostakovič, Janáček…

Posloucháte ve volném čase hudbu, nebo si od ní chcete raději odpočinout? Vyznáváte také modernější hudební žánry nebo jste ortodoxním vyznavačem klasické hudby?
Jak kdy. Někdy mám rád ticho. Jiné žánry poslouchám jen nahodile. Nevím, kdo co zpívá a hraje, nevyhledávám nic konkrétního.

Hrál jste v Rychnově nad Kněžnou poprvé? Jaký jste měl z rychnovského koncertu pocit?
Ano, myslím, že v Rychnově nad Kněžnou jsem hrál poprvé. Z koncertu mám dobrý pocit, publikum bylo velmi vnímavé a atmosféra při koncertě příjemná a inspirativní.