"Měla několik obdob - vejcemi se koulelo ze svahu, pouštěly se dřevěným žlábkem z výšky na zem - v podstatě se soutěžilo, komu se odkutálelo nejdál. Házelo se jimi do dálky nebo se také jedním koulelo a poráželo jiná vejce postavená do řady, podobně jako při hře v kuželkách. O koulení vajec jako o velikonoční hře se zmiňují již staré kroniky především z příhraničních oblastí, například ze Šumavy. V současné době se koulení vajíčky vrací a to především zásluhou různých sportovních klubů nebo regionálních sdružení, které o Velikonocích pořádají zábavné turnaje," připomíná správkyně sbírek rychnovského Muzea a galerie Orlických hor Tereza Zemánková a přikládá i několik historických fotografií dokumentujících tento druh zábavy přímo v podhůří v Orlických hor - v Rychnově nad Kněžnou a ve Vamberku.

Dnes se s ní můžete znovu setkat třeba na hradě v Polné na Jihlavsku, kde se vařená vejce koulí z kopce. Když chcete zabrousit trochu do světa, další obdobu najdete v Irsku. Tam berou hráči do ruky větvičku nebo velkou lžíci a jejich úkolem je dokutálet vajíčko po trávníku z kopce do cíle. Vítězem je zpravidla ten, komu se to podaří nejrychleji a bez popraskané skořápky.

Koulení vajec u Karla IV. v Záměli

Na Rychnovsku je to však přece jenom trochu jinak. Tady se v minulosti stavěly speciální dráhy - takzvaná valbiska či balviska, o Velikonocích vyrůstala v Rychnově nad Kněžnou, ve Vamberku i v dalších obcích v okolí. Před pár lety s oživováním tohoto obyčeje začal spolek Má vlast při velikonočních akcích v areálu Hostince u Karla IV. v Záměli.

"Tím, že jsme věděli, že tato tradice tady na Vamberecku byla, a my držíme tradice, chtěli jsme dělat koulení vajíček každé Velikonoce. Valbisko jsme měli takové provizorní - mobilní na dřevěné podložce, aby nám nezmoklo a mohli jsme ho uklidit. Jenže přišel covid a za ty dva roky nám valbisko seschlo. Neměli jsme nikoho, kdo by nám ho vymazal," vysvětluje místopředsedkyně spolku Marie Červinková.

Přichystat valbisko přitom není jen tak. "Vymazávalo se hlínou smíchanou popelem podle dobových záznamů. Měli jsme u něho barevná vajíčka a lidé si s nimi mohli zkusit zakoulet. Letos jsme valbisko nepřipravili, ale v budoucnu bychom se k tomu chtěli vrátit," dodává.

Hra o vejce i o krejcary

Podrobný popis přípravy valbisek ve Vamberku zanechal Josef František Král (1860 - 1934), učitel, který byl činný ve spolku Zdobničan a do historie města se zapsal i jako autor publikací spjatých se zdejší historií: "Valbiska počnou se upravovati obyčejně na Bílou sobotu odpoledne. Na vhodném snadno přístupném a živém místě za městem (obyčejně u sv. Jána na podměstí) nasype se vrstva hlíny tvaru obdélníkového. Na hrubší podklad ten nasype se vrstva lepší, popelem promíšené hlíny, načež se vše dobře upěchuje. Po délce násypu položí se dvě silnější hrázky, aby se hlína nesesouvala. Násyp opět popelem se posype a válečkem uhladí. Tak docílí se mlatu podobné hladké plochy. Nutno též každý kamínek i hrubší zrnéčko písku odstraniti, aby vejci v běhu nic nepřekáželo."

Místa, která byla příliš hladká, se pak posypávala nejjemnějším žlutým pískem a celé valbisko se občas zametalo chvojovým koštětem. V dolním, mírným obloukem zakončeném a o něco širším konci valbiska načrtla se řada příčných mělkých rýh, aby se mohlo snáze měřit, které vajíčko doběhlo nejdále. Délka takového valbiska byla asi 6,5 metru, široké bylo půl metru, výška násypu nahoře byla 10 centimetrů, dole 3 centimetry, aby byl zajištěn dostatečný spád. Nahoře byl dřevěný můstek - vidlice nebo též šábes zvaná, kam se vejce kladla, vešlo se jich sem třeba i deset. Než se hráči dohodli na sázce, zahradila se kamenem, pak se odstranil a vajíčka se rázem pustila dolů, které doběhlo nejdále, vyhrálo. Hrálo se o vajíčka i o krejcary.

Takové koulení se odbývalo už na Boží hod velikonoční, ale šlo o pouhou předehru k hlavními koulení na Velikonoční pondělí, kdy se místní touto zábavou zaobírali už od rána až do odpoledne. Valbisek se přitom po Vamberku stavělo i sedm až deset.