Uprostřed záplavy zpráv o masivních protestech studentů prakticky všech vysokých škol i jednotném odporu akademických senátů univerzit se vytrácí to nejpodstatnější. Není totiž vůbec zřejmé, jak široká fronta proti Dobešovým reformám skutečně je. Poodkryl to až čerstvý průzkum, provedený mezi studenty: nijak velká.

Od počátku se nechtělo věřit, že by všichni vysokoškoláci měli na reformy stejně (rudě) odmítavý názor. Na studentských fórech vzrušeně diskutuje dokolečka stejná skupina zanícených aktivistů, a tak otázka zní: Kdo je a jaká má stanoviska mlčící většina? Na prvním shromáždění Hradeckého studentského hnutí, které sdružuje i část studentů pardubické univerzity, bylo před týdnem podle jedné z členek 150 lidí. Jen hradecká univerzita však má přes devět tisíc studentů… „Nevíme o nikom, kdo by s našimi požadavky zásadně nesouhlasil nebo by se profiloval jako zastánce Dobešových reforem,“ řekla jedna z členek Hradeckého studentského hnutí. To nemá žádnou strukturu, funguje zcela spontánně a i na jeho shromáždění může přijít kdokoliv včetně veřejnosti. I právo mluvit za něj má podle oslovené členky tím pádem kdokoliv. Prostě taková malá, hezká, revoluční anarchie. Ale zato naše, studentská!

Pikantní jsou navíc okolnosti zapojení univerzitního Hradce Králové do další, právě založené Iniciativy za svobodné vysoké školy. „Chtěl jsem se s Hradeckým studentským hnutím dohodnout na spolupráci, ale nebyl zájem,“ vysvětloval počátkem týdne Deníku Pavel Růžička, který je koordinátorem této iniciativy právě za Hradec Králové. Přitom připustil, že programově se obě hnutí vlastně vůbec neliší…

Přes možné neshody a chybějící organizaci studentským revolucionářům evidentně nechybí to hlavní – sice poněkud nesrozumitelně vysvětlený, ale krystalicky zásadový odpor proti Dobešově reformě, která na ně působí jak červený hadr na býka. Na Facebooku ho aktivisté shrnuli do čtyř bodů. Mnohým dalším však pro vyčerpávající vyjádření názoru, kterým se zapojí do jednotného stáda čekatelů na titul, jež se v české kotlině brzy začnou rozdávat snad i v každé masně, možná postačí pouhá placka „Stydím se za nejlepšího ministra školství“.