„Bylo nás tenkrát pět jako od Karla Poláčka, pět výborných muzikantů a hráli jsme jazz," zavzpomínal později na své první koncertování v Rychnově Karel Gott.

Se svým dlouholetým spolupracovníkem a přítelem Rudolfem Roklem se seznámil v roce 1958. Byl to noblesní klavírista, improvizující jazzman, klasicky vzdělaný konzervatorista, spolehlivý doprovázeč popových hvězd, kterého diváci znali i z televizních obrazovek. Zemřel po těžké nemoci 23. září 1997.

„Bez Rudolfa Rokla by můj začátek vypadal asi úplně jinak, protože on byl geniální klavírista, vynikající jazzman, ačkoliv vystudoval konzervatoř a akademii a mohl hrát skvěle klasiku. Rachmaninov byl například takovým jeho oblíbeným skladatelem, ale hrál piano jako Oskar Pieterson. Tento člověk neopovrhoval popovým zpěvákem, tenorem, který se směroval spíš na kantilénu, byl jeden z těch, který mně doporučoval jít na konzervatoř. Že je sice hezký, že zpíváš jazz, že máme společně rádi jazz, ale já v tobě slyším takovýho zatím utajeného tenora. Takového, že by bylo škoda nepracovat na tom hlase," svěřil se v jednom z pořadů Karel Gott.

Rudolf Rokl s ním absolvoval i cestu do Las Vegas.

„Popremiérový pozdrav zasílá Rudlík. Karel Gott a orchestr jsme nejlepší. Ostatní asi brzy pojedou domů," napsal tenkrát příbuzným do Rychnova nad Kněžnou.

Rudolf Rokl prý miloval vlaky. Toho se také týkala historka spjatá s rozhlasovým pořadem Tobogán, v němž Tomáš Sláma vyzpovídával hvězdy showbyznysu včetně Rudolfa Rokla a Karla Gotta.

Tomáš Sláma položil otázku: „Můžeš se ještě na něco těšit, Rudolfe?“ „Ale ano. Pozítří jedu na lokomotivě do Košic. Máme tam koncert. Kapela jede autobusem a Karel Gott letí letadlem," odpověděl Rudolf Rokl.

Karel Gott uslyšel své jméno, vstoupil na pódium. Tomáš Sláma se tentokrát obrátil na něj: „Nezlob se, Karle, Rudla se trmácí do Košic na lokomotivě, kluci autobusem a ty letadlem. Není to primadonství?“ „Není,“ odvětil pohotově Karel Gott. „Já letím proto, abych mohl přivítat Rudlu na nádraží, až přijede na lokomotivě.“   (kja, jk)