Kamennou svatbu, jak se tento dlouholetý svazek nazývá, si užili se svou početnou rodinou. Oddáni byli symbolicky právě 16. září na obecním úřadě ve Velké Čermné. S tímto nápadem přišel sám ženich.

Před pětašedesáti lety si pan Josef Matějus vzal paní Zdeňku, svatbu měli taktéž 16. září v roce 1950, tenkrát ale v Malé Čermné ve škole. Sňatek byl společný ještě s bratrem Josefa Matějuse. Ten ale bohužel již zemřel.

Na svatbu vzpomínají s úsměvem na tváři. „Ještě teď ráda na ten den vzpomínám. Hodně si toho ještě pamatuji, manžel byl tehdy na vojně a musel žádat o povolení," svěřuje se čtyřiaosmdesátiletá Zdeňka Matějusová. „Byl jsem na vojně na letišti ve Kbelích zrovna rok, o povolení svatby jsem pak žádal přímo svého nadřízeného. Tak to je taková perlička," dodává sedmaosmdesátiletý Josef Matějus.

A jak vypadá život těchto manželů po dlouholetém společném soužití? Vše berou s humorem, na hádky prý dojde málokdy. „Neshody bývají v každém manželství, u nás se to ale vždycky rychle vyřešilo. Nikdy se nám nestalo, že bychom spolu třeba den nemluvili, vždy to bylo jen krátkodobé," prozrazuje Josef Matějus.

Manželé se před lety potkali v Božanově na Broumovsku. Z Číčové jsem tam přišel do zaměstnaní, manželka tam žila v hospodářství u rodičů. Seznámili jsme se v roce 1948 a v roce 1950 jsme měli svatbu. Manželé spolu mají dvě děti, syna a dceru.

Jejich život obohacují také čtyři vnoučata a už i pět pravnoučat, s kterými Matějusovi tráví volné chvíle. Se synem také společně bydlí. Hodně volného času tráví spolu doma, suší seno a starají se o králíky. Josef Matějus pravidelně vyráží také na setkání s kamarády, stejně jako jeho manželka, ženy se ale scházejí v jiný den.

V minulosti už oslavili zlatou svatbu, to bylo ale doma. Po šedesáti letech přišla rovněž velká sláva v podobě diamantové svatby. Jak sami manželé říkají. „Pokud zdraví dá, rádi bychom zažili ještě platinovou." A pak už jim zbývá jen ta nebesk