Svět za branami Pobytového střediska pro uprchlíky v Kostelci nad Orlicí připomíná Babylon. Je směsicí různých národností, kultur, jazyků i náboženství. Za každým z jeho obyvatel se skrývá příběh, který je přivedl až sem. Doprovázen je touhou po lepším životě, strachem z pronásledování, vězení i ze smrti… Na druhé straně s obavami z jejich přítomností, sice na okraji města, ale přece jen v sousedství, se museli vyrovnávat místní.

"Téma migrace vždy bylo, je a zřejmě i nadále bude veřejností vnímáno velmi citlivě. S ohledem na některé medializované události ze světa, a zejména pak z Evropy, je to naprosto pochopitelné. Svým dílem k tomu přispívá i množství nepřesných informací, které jsou na toto téma publikovány, a v kterých se nezřídka mezi sebou promísí i události, jež spolu až tak úplně nesouvisí. Typickým příkladem může být poměrně častá záměna cizinců, kteří se v naší zemi pohybují nelegálně, s cizinci, kteří u nás žádají o mezinárodní ochranu. Tedy s těmi, jejichž primárním důvodem pro pobyt v České republice není například zlepšení jejich ekonomické situace, ale je to obava, že jim v zemích jejich původu hrozí vážná újma, vězení, nebo i smrt. Typicky třeba pro jejich politické postoje - příkladem mohou být povolební události v Bělorusku," vysvětluje vedoucí kosteleckého pobytového střediska pro uprchlíky Jiří Špaňhel.

Hřbitovní kaple v Neratově po obnově.
Neratovská hřbitovní kaple září novotou, lákat bude na výstavy

Upozorňuje přitom, že svůj díl viny na tom nesou i nepřesné informace o tom, kolik žadatelů o mezinárodní ochranu do České republiky vlastně přichází. Jejich počty jsou prý často významně nadhodnocovány.

Jak prozradil v rozhovoru pro Deník, v průměru za posledních pět let podalo novou žádost o mezinárodní ochranu okolo 1 200 cizinců ročně: "Jenom zlomek jich pobývá v Kostelci. Každá žádost o udělení mezinárodní ochrany prochází, od jejího přijetí až po vydání rozhodnutí, velmi propracovaným systémem posuzování a možná bude pro mnohé čtenáře překvapením, že v dlouhodobém průměru je úspěšných jen okolo deseti procent žadatelů. V letošním roce uplynulo od otevření pobytového střediska již 20 let. Právě relativně dlouhý čas a reálná zkušenost, kterou veřejnost za tu dobu s jeho provozem získala, jsou tím hlavním faktorem, proč se původní obavy, například ze zavlečení infekčních nemocí, prosazování náboženského radikalismu, nárůstu kriminality a podobně, daří rozptylovat."

Co fungování střediska přineslo městu?

Bývalé armádní objekty bývají na mnoha místech jen málo využité, chátrají a postupně se stávají „starost přinášející zónou“, obvykle umístěnou na hlavních příjezdových komunikacích obcí. Pobytové středisko, které bylo zřízeno v těch kosteleckých po jejich převzetí Správou uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, se tak stalo přijatelným řešením pro jejich smysluplné využití, se zajištěnou řádnou správou a údržbou. Zároveň se stalo zařízením, které k zajištění svého provozu často využívá místní dodavatele zboží a služeb, ubytovaní nakupují například potraviny převážně v okolních prodejnách (ve středisku se žadatelům nevaří). Nabídlo také zajímavý počet nových pracovních příležitostí a přispívá i do obecního rozpočtu - za každého ubytovaného žadatele jsou městu odváděny poplatky. Ty v každoročním úhrnu dosahují hodnoty vyšších statisíců korun. A zařízení občas zprostředkuje výpomoc při zajišťování zdrojů na realizaci obecně prospěšných veřejných projektů. Pozitivně se dá určitě vnímat i to, že navýšení počtu policistů na místním oddělení v souvislosti s otevřením střediska zároveň posílilo i kapacity potřebné pro zajišťování nezbytných bezpečnostních činností ve městě a jeho okolí.

Pořádali jste i dny otevřených dveří, při kterých mohla veřejnost nahlédnout do prostor areálu a ochutnat třeba speciality ze zemí, z nichž uprchlíci pocházejí. Organizujete také nějaké společné akce, kde se Vaši klienti s lidmi zpoza brány mohou setkat, poznat? S jakými organizacemi jste navázali spolupráci?

Projektů, ve kterých se snažíme o propojení s vnějším světem, je celá řada. Jejich základním cílem je jednak popostrčit žadatele k samostatnějšímu poznávání a zapojování se do běžného reálného života v České republice, motivovat je k zvládnutí českého jazyka, vyhledávání pracovních příležitosti (zákon ovšem neumožňuje žadatelům vstoupit do běžného pracovního poměru během prvních šesti měsíců jejich pobytu), k zajištění vlastního bydlení a zároveň ukázat, že jsme „dobrý soused“, ze kterého není třeba mít obavy. Právě zmíněný den otevřených dveří nebo pořádání veřejných výtvarných dílen je k tomu skvělou příležitostí.

Ilustrační foto.
Zubaři odcházejí do důchodu a Rychnovsku čím dál víc chybí

Jak do toho zasáhla covidová doba?

Bohužel velká část těchto společných aktivit je nyní významně poznamenána opatřeními přijímanými v souvislosti s pandemií Covidu. I tak se toho ale spoustu podařilo, například výpomoc žadatelů v zahradě spravované Sdružením Neratov v Žamberku, spolupráce s terapeutickou zahradou Dobromysl v Záměli, se seniory v centru Domovinka, organizování exkurzí a workshopů pro školy a organizace. Stále populární jsou zmíněné ochutnávky – žadatelé z našeho střediska se svými cukrářskými dovednostmi pravidelně prezentují na veřejných akcích v Kostelci, například na posvícení, vánoční uličce, ale i na různých festivalech konaných v rámci České republiky.

Ze dne otevřených dveří v kosteleckém středisku pro uprchlíky v roce 2012.Ze dne otevřených dveří v kosteleckém středisku pro uprchlíky v roce 2012.Zdroj: Deník/Jana Kotalová

Žadatelé se účastní i různých sportovních turnajů, naposledy například volejbalového v Pardubicích. Aktivně se zapojujeme do veřejných sbírek organizovaných na podporu hendikepovaných dětí z našeho okolí (Amálky, Filipa, Zdendy, …), kdy si na našem stánku může návštěvník takové akce vzít jako dárek třeba výrobek z naší keramické dílny a když se mu líbí, tak i následně přispět pořadateli sbírky nějakou malou finanční částkou. Středisku to přináší uspokojení ze smysluplné činnosti, darujícímu dobrý pocit, že přispěl na správnou věc a obdarovanému to snad pomůže ke splnění jeho přání.

Kolik uprchlíků v současné době ve středisku našlo dočasný azyl?

Počet žadatelů ubytovaných v Kostelci se velmi mění třeba i v průběhu jednoho měsíce a velmi pestrá je i národnostní skladba. Pro představu v letošním roce ve středisku zatím pobývalo průměrně 101 žadatelů, 19 národností, v roce 2020 to bylo 159 žadatelů, 23 národností, v roce 2019 pak 223 žadatelů 28 národností, … Převážně se jedná o žadatele pocházejících z postsovětských republik, ale například i z Venezuely, Kuby, Čadu, Konga, Etiopie, Ugandy, Saudské Arábie, Egypta, Indie, Pákistánu, Srí Lanky, Afghánistánu …

Jak dlouho tu zpravidla pobývají?

I délka pobytů žadatelů je velmi různá a odvíjí se zejména od složitosti posuzování každého jednotlivého případu. Může se tak jednat o několik málo měsíců, ale výjimečně, u velmi komplikovaných případů, to může být i několik let. Délku pobytu ovlivňuje i to, že středisko v Kostelci je „otevřené pobytové zařízení“, ve kterém žadatel po povinném absolvování nezbytných administrativně zdravotních úkonů v přijímacím středisku může, ale nemusí pobývat. Pokud je schopen si zajistit vlastní ubytování kdekoliv v České republice, tak může středisko opustit a do střediska se dostavuje jen k provedení úkonů souvisejících s vyřizováním jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Ve středisku v Kostelci tuto možnost využívá mírně přes 40 procent ze zaevidovaných žadatelů.

Jaké kurzy navštěvují?

Naším cílem je motivovat žadatele k aktivnímu přístupu, zodpovědnosti za vlastní budoucnost a snaze „postavit se co nejdříve na vlastní nohy“. Podpora vzdělávání žadatelů se tak především zaměřuje na zvládnutí alespoň základů českého jazyka a na zorientování se v základních oblastech běžného každodenního života – například v bydlení, zaměstnání, zdravotní péči, veřejné dopravě, nakupování, jednání na úřadech, … a samozřejmě i vzdělávání.

Václav Kyncl, výrobní ředitel doudlebské firmy Charvát.
Doudlebská firma vyváží do 15 zemí světa, zvítězila v prestižní soutěži

Děti docházejí do běžné školy v Kostelci?

V pobytovém středisku v Kostelci pobývají převážně žadatelé s rodinami, přibližně jedna třetina ubytovaných jsou děti, na které se vztahuje povinné vzdělávání. Děti nastupují nejdříve do takzvané přípravné třídy, kterou v pobytovém středisku provozuje Základní škola Gutha Jarkovského v Kostelci nad Orlicí, do které děti následně po zvládnutí „přípravky“ nastupují ke standardní výuce.

Také tady se v době nedostatku na počátku pandemie šily roušky. Do jejich šití se pustili klienti i zaměstnanci správy uprchlických zařízení.Také tady se v době nedostatku na počátku pandemie šily roušky. Do jejich šití se pustili klienti i zaměstnanci správy uprchlických zařízení.Zdroj: Správa uprchlických zařízení

Máte zprávy o dalších osudech těch, kteří již brány střediska opustili? Jak se jim daří, zůstáváte v kontaktu?

Pro žadatele, kteří se svou žádostí neuspějí (dlouhodobý průměr je téměř 90 procent), takové rozhodnutí znamená ukončení jejich pobytu ve středisku a s velkou pravděpodobností i návrat do země původu. Ti úspěšní obvykle přecházejí do takzvaných integračních středisek (jedno z nich je třeba v Josefově u Jaroměře), která těmto již držitelům mezinárodní ochrany pomohou se začleněním se do běžného života. Postupně se zejména s ohledem na aktuální nabídku na realitního trhu stěhují tam, kde mohou získat bydlení. Podobně jako je tomu v celé společnosti, někomu se daří lépe, někdo se se životem trochu pere. Většina z nich ale žije „normální život“.