„Při sjezdu do Luisina údolí měla paní psa na špagátě. Hnala se z kopce, i pro to zvíře to muselo být obtížné takhle pádit na šňůře. Každý se mu musel vyhýbat. Někdy se potká psů víc, mohou se napadnout. Někteří lidé se jich bojí. Jiní tam šmajdají pěšky nebo i s kočárky. Jezdit po vrcholu Orlických hor už ztrácí kouzlo, spíš toho máte často plné zuby,“ popisuje zkušenosti lyžařka Jana R. z Kvasin, která se nyní, kdy je dost sněhu, raději vydá na běžky po zasněženém okolí bydliště, než aby se dohadovala s lidmi.

Zatímco někteří pořád na ostatní křičí, na jiné naopak nic neplatí. Když na ně zavolá lyžař, který sjíždí z kopce, ani to s nimi nehne. Další jezdí vedle sebe, klábosí, pro změnu brzdí ty rychlejší a nikoho před sebe nepustí.

„Dříve stačilo zavolat stopa a každému bylo vše jasné, teď neplatí nic,“ potvrzuje další lyžař, senior z Orlickoústecka, který jezdí do Orlických hor od svého mládí.

Náčelník Horské služby Orlických hor Josef Šifra konstatuje, že nepsanou přednost by měl mít ten, kdo sjíždí z kopce dolů, a že pomalejší by měl ustoupit rychlejšímu. Žádná zvláštní pravidla, jako třeba na silnici přednost zprava, pro lyžaře neplatí. Upozorňuje však, že pohyb na tratích, ale i na sjezdovkách upravuje norma. Ta pro pohyb v lyžařských areálech například stanoví, že lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před sebou. Předjíždět se může shora nebo zespodu, zprava nebo zleva ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru. „Když na to máš, tak běž do hlubokýho,“ cituje Šifra mírné doporučení pomalejších lyžařů, které slýchá na trati, pokud se vydá na běžky. Sám negativní zkušenosti nemá.