„Policie nemusela letos vyšetřovat jediný případ šikany mezi žáky základních či studenty středních škol a učilišť,“ uvedla Alena Kacálková Chvojková, tisková mluvčí Okresního ředitelství Policie ČR Rychnov nad Kněžnou.

Žádný případ?

Ani školní zařízení neregistrují žádný případ klasické šikany. Ta se dělí na dva druhy. Jedná se o šikanování fyzického a psychického rázu.
U šikany je problém, že oběť se často za své postavení stydí a ani rodičům v řadě případů dítě neřekne, že se něco děje. Odborníci radí, aby rodiče s dětmi doma více mluvili a zajímali se o dění ve škole, o postoj své ratolesti v dětském kolektivu.

„Podle mého názoru vede k šikaně velmi tenký led. Stačí trochu přitlačit a dotyčný se začne propadat. Byl jsem svědkem šikany na vojně. Tehdy všechno dobře dopadlo, protože kolektiv se včas postavil za šikanovaného a pomyslný led jen praskl, neprolomil se,“ vzpomíná Pavel Sobota z Dobrušky. Pokračoval, že tehdy patřil jako desítky dalších vojáků jeho posádky k takzvaným bažantům. Mazáci po nich chtěli, aby ctili určitá pravidla. „Například když někomu přišel balík, musel se dotyčný dělit. Pokud to mělo řád a i na něho z poslaných dobrot něco zbylo, tak to bylo v pořádku. Za dopis jsme museli dělat deset kliků. Jednou náš slabší kolega nebyl schopný po náročném dni klikovat. Jeden frajírek se do něho pustil a my jsme jenom přihlíželi. Že už nejde o srandu ani daná pravidla jsme pochopili, když si šéf mazáků začal slabšího jednice a našeho kamaráda vybírat častěji k různým blbostem. Nakonec za něho musel čistit toalety a podobně. V noci po večerce zasedla rada bažantů a za našeho kamaráda jsme se postavili, i když on tehdy tvrdil, ať to necháme být. Překročenou hranici už ani jako legraci nebrali ani ostatní mazáci,“ vzpomíná na dobu své základní vojenské služby Pavel.

Šikana je v rukou kolektivu. Pokud tomu přihlíží a nepodniká patřičné kroky, pak pro ni pěstuje živnou půdu. „Ve třídě se sice pošťuchujeme, ale úmyslně a opakovaně nikdo nikomu neubližuje,“ říká Andrejka ze třetí třídy Základní školy v Solnici.

Rozstříhaná kniha

„Dcera je takový knihomol. Není příliš průbojná a nezapojuje se příliš do kolektivu. Jednou přišla ze školy s ostříhanými vlasy, podruhé měla počmáraný penál, pak si přinesla učebnici matematiky, kde někdo nastříhal stránky a podobně. Nechtěla o tom mluvit a jen si vše zase opravovala. Pak se mi přiznala, že jí to dělá jedna spolužačka. Jde o děti a nechtěla jsem dělat zbytečně zle. Vsadila jsem na řešení číslo jedna a sešla se s rodiči spolužačky. Ti byli z chování své dcery, která se ale jinak velmi dobře učí, nemile překvapení. Promluvili si s nívšak a vše skončilo. S vedení školy jsme problém neřešili. Pokud by však rozmluva s rodiči selhala, přistoupila bych k tomuto kroku,“ prozradila své nepříjemné zkušenosti maminka z Rychnovska.

(ehl)

Šikana, kterou zažívají i děti, bude vždycky. Odborníci však tvrdí, že ji lze minimalizovat

Praha - Projekt s názvem Minimalizace šikany (MIŠ) funguje už tři roky. Nadace Oą a sdružení Aisis se před časem rozhodly tímto projektem zakročit radikálně proti narůstající šikaně ve školách. Do pilotního projektu se zapojilo 17 škol, které jasně demonstrovaly zbylým institucím, že proti šikaně bojovat lze. Rok a půl stačil na těchto školách na to, aby se tady šikana snížila o 21 procent.

„Školám, které šly do pilotního projektu, patří velké poděkování. Některé školy se do něj zapojit nechtěly, protože měly pocit, že na jejich škole se šikana nevyskytuje. Problém šikany je dnes ale všude a ty školy, které křičí, že u nich šikana není, bývají zpravidla ty, které s ní mají ve skutečnosti největší problém,“ řekla Deníku Jana Udatná, manažerka projektu MIŠ. V boji proti šikaně je nejúčinnější praxe.

Aisis proto pořádá pro učitele kurzy, které vedou odborní lektoři, psychologové nebo speciální pedagogové. Lektoři se učitelům snaží nabídnout teoretické poznatky o tom, jak šikanu rozpoznat, jak o ní hovořit, jak ji řešit. Nejdůležitější je ovšem následná aplikace v praxi.

„Učitelé se nás často ptají, jaký je recept na boj proti šikaně. Žádný není. Každý případ šikany je individuální, musí se tedy i postupovat vždy individuálně,“ vysvětlila Jana Udatná. Je také potřeba šikanu neskrývat, s žáky o ní hovořit. Pilotní projekt ukázal, že informovanost je nejlepší zbraň proti týrání mezi dětmi. Šikana je totiž hlavně problémem komunikace a vztahů mezi lidmi. Projekt MIŠ nyní startuje v dalších městech. Zájem se přidat mají další a další školy.

„Z toho máme obrovskou radost. Samozřejmě si neděláme iluze, šikanu zcela odstranit nelze. Je ale možné ji minimalizovat a to je to, o co nám všem jde,“ dodala Jana Udatná.

ŠÁRKA ŠKAPIKOVÁ