Tato činnost není mezi lidmi zrovna známá, je to novinka?
Novinka to určitě není, ale lidé zatím o pomoci a podpoře lidem po ztrátě blízké osoby moc neví, poradenství ale v rámci republiky funguje už zhruba čtyři roky. Již v roce 2008 se Česká republika zavázala zpracovat koncepci péče o truchlící a pozůstalé. Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s dalšími ministerstvy a občanskými sdruženími analyzovalo podmínky pro zvýšení kvality pomoci pozůstalým a jednou ze základních podmínek pro toto zvýšení byla pomoc právě lidem po ztrátě blízké osoby. Na ministerstvu pro místní rozvoj vznikla možnost získat kvalifikaci mezinárodního standardu pro pozůstalé po splnění všech kvalifikačních předpokladů, a já jsem tu možnost využila.

V čem vlastně poradenství pro pozůstalé spočívá?
Poradenství je hlavně o pomoci a podpoře lidem po ztrátě blízké osoby, nebýt v zármutku sám, ventilovat emoce. Najít správnou cestu, pokud někdo s ohledem na ztrátu někoho blízkého zabloudil. Poradce zjišťuje konkrétní potřeby klienta. Nabízí vhodnou podporu a pomáhá se přizpůsobit ve světě, ve kterém zemřelý chybí. Nejde se jednoduše zbavit zármutku ani nejde život vrátit zpátky – to neumí ani poradce pro pozůstalé, je ale důležité, aby truchlící našel opět jiný smysl života a dokázal se s tou smrtí vypořádat a na zemřelého vzpomínat a nezalykat se slzami. Mnohdy bývá poradce také jedinou osobu, před kterou pozůstalí lidé projeví své emoce tak, jak je cítí, a řeknou to, co nikomu ještě neřekli.

Co musí takový poradce vlastně splňovat?
Musí splnit kvalifikační předpoklady, obecné dovednosti a kompetence týkající se např. zvládání zátěže, efektivní komunikace, samostatnosti, kreativity apod. Musí prokázat znalosti sociální, psychologické, komunikační, ale třeba i ze souvisejících právních předpisů, které umožní vykonávat funkci profesionálního poradce. Poradce by se měl dobře orientovat v práci se vzpomínkami a ventilacemi emocí. Celkem nás je asi šedesát odborných poradců v celé republice. Pokud vím, tak v okrese nikdo jiný tuto činnost nevykonává. Další kolegyně, která je odsud nejblíže, pomáhá lidem v Hradci Králové. Určitou pomoc mohou poskytnout i pracovníci pohřební služby nebo pracovníci hospice.

Kdo může vaši pomoc vyhledat?
Je to v podstatě kdokoliv, kdo chce pomoc a podporu po ztrátě blízké osoby. Pomocnou ruku však může vyhledat i člověk, který umírá. Může mě kontaktovat i člověk, který neví, jak pomoci například kamarádce, které umírá manžel. Promluvit si o konkrétním problému souvisejícím s úmrtím. Pozůstalí se někdy potřebují jenom ujistit, jestli je to, co právě prožívají, vlastně normální. V podstatě je ale vše normální, každý na ztrátu blízké osoby reagujeme individuálně. Někdy může na druhé působit nenormálně například skutečnost, že se člověk po smrti někoho blízkého začne stranit ostatních. Jsou však i pozůstalí, kteří se nechtějí svěřovat a svůj smutek nějak ventilovat. To záleží na každém. Někdy chtějí pomoci hledat odpověď PROČ se to stalo?… Vše je velmi individuální.

Pomáháte například také zařídit pohřeb?
Vyloženě tak to není, nezařizuji přímo pohřební služby, ale pokud mě někdo požádá, můžu samozřejmě i v této situaci nějakým způsobem pomoci, objasnit postup při objednávání pohřbu apod. Poradce zpravidla funguje ve dvou stádiích, před pohřbem 
a po pohřbu. Pozůstalý kontaktuje poradce nejčastěji tři měsíce po pohřbu. To je období, kdy začíná být takový člověk na smutek sám, protože lidé v jeho blízkém okolí plní své obvyklé role a myslí si, že pozůstalý už vše zvládl.

Poradenství pro pozůstaléPoradenství nebo také doprovázení pozůstalého – poskytuje pozůstalému především emoční podporu a bezpečné prostředí.
Člověk není na těžký úkol truchlení sám.
Obor poradenství pro pozůstalé v ČR podléhá dohledu ministerstva pro místní rozvoj, které také od roku 2012 poradce pro pozůstalé certifikuje.
Ztráta blízkého člověka je pro každého těžkou životní krizí. Nejde o to přestat milovat člověka, který zemřel, jde o to naučit se žít s tím, že nás opustil.

Poradenství pro pozůstalé nabízí pomoc:- ve ventilování emocí a vyjádření problémů
- v období intenzivního smutku a beznaděje
- při výběru a zařizování posledního rozloučení
- v případech nevyřešených nedorozumění se zemřelým
- při hledání odpovědí na praktické otázky od těch nejběžnějších až po 
 ty velmi nečekané situace
- vyrovnat se s širokým spektrem reakcí, které se po ztrátě milovaného člověka objevují ⋌www.umrtivrodine.cz

Mnohdy asi řešíte komplikované situace…
Vyrovnat se s něčí smrtí je velmi těžké například pro toho, kdo o zemřelého pečoval. Ten člověk má vlastně dvojnásobný smutek, nejen že přišel o někoho blízkého, ale i o roli pečujícího a může potřebovat pomoc pro návrat k původní roli. Pakliže se člověk vzdal nějakých jiných rolí proto, aby pečoval o blízkého člověka, tak nemusí mít dostatek síly na to, aby se vrátil do své původní role. Může to být například už několik let od té doby, kdy chodil do práce. Poradce tak může pomoci nést všechny nástrahy a snažit se zmírnit žal, aby se nedostal až na pomyslné dno.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
V případě kdy zemře jeden z rodičů, který zanechá děti ještě školou povinné, je to komplikované, protože po smrti dochází ke změnám rolí a funkcí v rámci rodiny. Pozůstalý partner může ztratit schopnost vykonávat svoje role nebo není schopen převzít povinnosti partnera. Najednou vlastně ztratí partnera, potřebuje truchlit, ale musí dále plnit roli rodiče a ještě o sebe sám pečovat a chodit do práce. Je důležité, aby takový člověk měl pro truchlení prostor, nezapomínal na své potřeby, ventiloval emoce a hlavně našel bezpečný prostor a podporu. Je dobré mít někoho jen pro sebe – tím může být poradce. Takový člověk se může obrátit například na své rodiče nebo další blízké a mohou si rozdělit úkoly, třeba vyzvednout děti ze školy, nakoupit a další. Tato potřeba by však měla vycházet od toho rodiče, ne co si blízký příbuzný myslí, že je dobré. Pomoc v rámci rodiny je dobrá, každý potřebuje mít pocit, že se o něho také někdo postará. Vědět, v čem mohu pomoci, může být obrovskou úlevou pro všechny. Truchlící si po první návštěvě uvědomí smysl pomoci a podpory. Za několik dní už ale situace může být úplně jiná, protože ten člověk se už určitým způsobem našel a ví, že je schopný něco zařídit. Jsou věci, které třeba zařizoval ten druhý, který zemřel, a truchlící se s novou situací neví rady.

Jak lidé vlastně nahlíží na smrt?
V současné době jsme si odvykli být přítomní smrti, umírá se hodně v nemocnicích, doma to není běžné. Dříve byli lidé smrti daleko blíže, brali to jako přirozenou věc. Podíleli se na péči o umírajícího, sami pak také věděli, jak smrt vypadá a co je čeká. Umírající si obvykle mohl uspořádat své osobní věci, vyslovit své přáni. Také rituál pohřbu z našeho života mizí, lidé ho odmítají nebo ignorují, má však velký význam pro důstojné rozloučení se zemřelým, zvládnutí truchlení a vyrovnání se se ztrátou. Velice často se také pohřbu neúčastní děti. Pokud ale někdo blízký z rodiny dítěti úměrně k věku vysvětlí co pohřeb znamená, a že se tam také brečí, tak dítě tuto ztrátu lépe a rychleji zvládne. Účast na smutečním rozloučení může být pro dítě velkou zkušeností, a také zjistí, jak byl zemřelý pro ostatní důležitý. Zároveň také na ostatní působí jako určité rozptýlení, je to však individuální. Mnohdy mají lidé pochybnosti, že něco měli říct a neřekli, pak se s tím daleko hůře smíří.

Čím si myslíte, že je to vlastně způsobené?
Možná je to tou dobou, všechno je hektické, není čas se pozastavovat a přemýšlet, žije se pouze přítomností a mnohdy nepřemýšlíme nad tím, co bude. Smrt si nepřipouštíme, ale když se s ní pak setkáme, nejsme na to vůbec připraveni, a o to je to pak horší.Výjimku začíná tvořit systém péče v hospicích.

Každý asi smrt vnímá jinak…
Setkala jsem se s různými příběhy a vždy je to individuální. Je to pokaždé o vztahu, který k mrtvému pozůstalý měl a nezáleží na tom, jestli šlo o někoho z rodiny nebo vzdáleného člověka. Citová vazba může být někdy daleko hlubší mezi vnučkou a babičkou než mezi matkou a dcerou. Každý také truchlení prožívá jinak, je velmi těžké říct, že si v rámci rodiny pomůžeme. I pro rodinu je těžké poslouchat toho druhého, který chce o pozůstalém mluvit. Ostatní si ale zase nechtějí neustále připomínat a chtějí například sundat obrázky ze zdi, druhý je tam chce naopak nechat. A nedorozumění je na světě. Je opravdu těžké najít společný kompromis.

Zřejmě mi dáte za pravdu, že je důležité také to, jakou smrtí dotyčný zemřel?
Za jakých okolností dotyčný zemřel, hraje velmi důležitou roli. Záleží na tom, zda zemřel přirozenou smrtí, tragickou smrtí, sebevraždou nebo byl nemocný. Když někdo například spáchá sebevraždu, je pro truchlící daleko složitější se s takovou situací vyrovnat. Mají daleko více otázek a mnohdy se straní společnosti, protože se bojí, že je někdo za to, co se stalo, nějakým způsobem odsoudí.

Měli by lidé o smrti více mluvit?
Úmrtí vyvolává nejenom specifické problémy, ale i znovu otevírá dosud nevyřešené problémy. Stávající problémy se mohou vyhrotit. Ale i přes tato specifika je normální o smrti mluvit. Smrt může být i hezká a truchlení se dá překonat.Čtenář tato slova může vnímat v určité situaci jako lež, ale někdo, kdo si cestou truchlení prošel, tomu porozumí.