Etnolog Muzea krajky ve Vamberku Martina Rejzlová vytahuje zrekonstruovanou vláčkovou krajku, ubrusy a dečky zdobené jednoduchou páskovou krajkou, ale také módní doplňky, brože, náušnice a náhrdelníky, které jsou kombinací různých technik a doplňují je korálky i jiné materiály. Přitom jen málokdo při pohledu na ně by tušil, že je zhotovily šikovné ruce krajkářky, ruce její matky - Jany Štefkové. Ta dokázala toto umění povznést ve svých výrobcích až k mistrovské dokonalosti s citem pro detail. Paličkovat se naučila od své maminky a také od dědečka. "Když mi byly čtyři roky, dostala jsem od maminky první herdulku. Několikrát jsem ji jako dítě odložila, ale vždy jsem se k ní s ještě větším nadšením vrátila," tvrdí Jana Štefková.

Miliony let staré fosilie v krajce

Vzpomíná také na to, jak v Merklovicích bylo několik známých krajkářek, ke kterým chodila na rady. Nenechala si ujít žádné odšpendlení krajek, protože do té doby byly vidět pouze z rubové strany a ona byla zvědavá, jak vypadají z té druhé - lícové. Nasávala do sebe znalosti a dovednosti starých krajkářek, sledovala každý pohyb jejich rukou, ale získávala také vědomosti na Krajkářské škole ve Vamberku. Všechny tyto vlivy ve své práci zúročuje dodnes a přidává do ní i hodně ze sebe. Její originální tvorba vychází z tradice, ale jde zároveň s módními trendy, kterým nakonec i ona sama svými návrhy udává krok.

"Krajky, to je doslova moje láska, můj svět. Když se do něj ponořím, na vše zapomenu, všechny starosti na chvíli zmizí. Je to také velká radost, když je dílo hotové, držím ho v rukou a sleduji každou nitku. Je to řemeslo, u kterého musíte přemýšlet, mít fantazii," říká.

Přiznává, že v poslední době ji okouzlily miliony let staré fosilie, které vkládá do originálních šperků. Každá fosilie je originálem, každá má svůj příběh: "Je to fantastická cesta dlouhá miliony let, než je do rukou vezme krajkářka a s pokorou a úctou vloží do paličkovaného šperku. Některé tyto šperky s fosíliemi zůstávají doma jako rodinná památka."

13. prosince 2019 byla Tradice krajkářství na Vamberecku zapsána do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. V rámci nominace byla Jana Štefková zařazena a uvedena jako jeden z hlavních nositelů statku.

Do porodnice od herdule

Jana Štefková spolupracovala dlouhá léta hned s několika významnými výtvarnicemi, patřila k nim i národní umělkyně Elena Holéczyová, akademické malířky Marie Vaňková, Eva Fialová či Vlasta Wasserbauerová. "Maminka se začala věnovat paličkování v rámci Svazu uměleckých výtvarníků, a to postupně od jednotlivých zakázek až po práci na plný úvazek v pozdějších letech. Paličkovala i v době, kdy čekala mého bratra a pak i mě. Já i brácha jsme byli odvezení do porodnice od herdule. Pořád jsme slyšeli klapot paliček, při tomto zvuku jsme usínali, " vzpomíná Martina Rejzlová

Jana Štefková začala také dlouhodobě spolupracovat s Muzeem krajky ve Vamberku, kde se zabývala rekonstrukcí starých krajek, konzervací, restaurováním starých sbírkových krajek a účastnila se instalací expozic.

Pracovala v Ústředí lidové kultury v Praze jako vývojová krajkářka. Tam také získala za své znalosti ocenění "Mistr lidové umělecké výroby".

Předěl pak pro ni znamenal rok 1989, po němž se vrhla do podnikání v oboru ručního paličkování a vlastní autorské tvorby. Od 90. let ji prezentuje na výstavách doma i v zahraničí a své zkušenosti začala předávat na kurzech paličkování nejen v Česku, ale také ve Španělsku, Itálii či v Dánsku. S Muzeem krajky ve Vamberku však spolupracuje i nadále.

Vlastně ve Vamberku dodnes platí, že kdo tady vyrůstá, krajce se vyhne jen těžko a i třiasedmdesátiletá Jana Štefková má své pokračovatelky.

"V genech se to pak u nás v rodině násobí tím, že i můj děda Štefek z tatínkovy strany uměl paličkovat. U nás se s tím začíná zhruba tak v pěti letech, já se také učila paličkovat od maminky od pěti a chodila do krajkářské školy a teď už máme další generaci. Moje čtyřletá dcera Kačenka k Vánocům dostala svoji první herdulku, čtyři paličky a s babičkou se učí motat základní řetízek," prozradila Martina Rejzlová.

A co pro Janu Štefkovou udělení Nositelka tradiční lidové kultury znamená? "Tohoto vyznamenání si velmi vážím. Přijímám ho s velkou pokorou jako zhodnocení mé celoživotní práce. Je také pro mně závazkem, předat co nejvíc umu, znalostí a zkušeností dceři a vnučce," dodává.

Jana Štefková je nositelkou mnoha domácích i zahraničních ocenění.

• Designérská soutěž pro rok 2003, vyhlášená Českým národním podnikem- stolní dekorace – 1. cena za lněnou soupravu s ručně paličkovanou krajkou za užití náročné tradiční technologie, precizní zpracování, vyvážené a výtvarně kvalitní řešení a celkovou kompozici.

• Soutěž na téma "Šperk jako oděvní doplněk“ vyhlášená v rámci kongresu OIDFA, který se konal v Praze v roce 2004 – 1.cena za originální nápad, vynikající výtvarné i řemeslné zpracování i celkový estetický dojem.

• Cena „Zlatý kolovrat 2005“, udělená hejtmanem Královéhradeckého kraje za výjimečnou tvorbu v oboru paličkované krajky

• V roce 2010 získala cenu Zlatá palička na V. Bienále české krajky v kategorii krajka oděvní a interiérová za dílo Hra se čtverci II nebo v roce

• 2012 Diplom sympatie udělený v rámci VI. Bienále české krajky za kolekci šperků V barvách slunce, moře a písku.