Některé nepřežijí noc, nad dalšími se mávne rukou hned ráno. Jsou ovšem i takové, které se dočkají své realizace, a to se pak dějí věci…O tom, jak souvisí kácení vrby, bramboráky a vodník Michal, by mohli dlouze vyprávět v Dobrušce.

Vrbový pařez 
se doslova nabízel

Stručně řečeno: z nevzhledné vrby nad potokem zbyl jeden prázdninový den pouze vzhledný vrbový pahýl, pak se pekly bramboráky a s nimi se upekl nápad, že vrbový pařez na břehu potoka zkrátka přímo volá, aby se na něj posadil vodník.

Netrvalo dlouho a jeden zástupce říše hastrmanů či vasrmanů si našel cestu na zbytek vrby nad potokem Brtva. Protože moc vody neteče, bylo dopředu navýsost jasné, že to nemůže být žádný holobrádek, nýbrž vodník zkušený a „pohádkovým" světem protřelý, vodník, který umí žít a přežít nejen ve vodě stojaté či tekoucí, ale i ve vodě pršící, a té je – bohužel pro nás smrtelníky, ale naštěstí pro nesmrtelné vodníky – v letošním létě dostatek.

Vzácná návštěva dorazila, předem avizována, na začátku posledního prázdninového víkendu, svátečně oblečená, v nažehleném, jak jinak než zeleném, sáčku se šosem, v nezbytné zelené čepičce a žlutých kalhotách.

Instrukce, že se pobyt nad potůčkem protáhne, měl vodník zřejmě zcela přesné, a tak si nezapomněl ani dýmku. Krabičku s vodním (nebo spíš vodnickým) tabákem má prý schovanou v kapse, aby mu kuřivo nenavlhlo.
Výjimka: obr mezi kolegy vodníky

Dospěláci, kteří hastrmana pozvali, měli z jeho příchodu radost velikou, jen je prý překvapilo, jak „chlapec" vyrostl. Byli totiž do té doby přesvědčeni, že vodníci jsou spíše menší postavy… Tenhle je tedy výjimkou potvrzující pravidlo a dávno přerostl každého živáčka.

Jméno podle Jiráskovy Lucerny

A jak že se vodník jmenuje? Dostal jméno Michal. Proč Michal? Jsme přece v Dobrušce úzce spjaté s dílem Aloise Jiráska, a tak stejně jako zde žila románová postava František Ladislav Věk, bydlí tady už také vodník Michal ze známé divadelní hry Lucerna.

Jakmile zelený mužík usedl na svůj vrbový trůn, vyvolal značný poprask. Seběhli se všichni sousedi. Ne ti vodničtí, ale lidští, a začali ho vítat, obdivovat, fotit. Další den už přicházeli či přijížděli rodičové s dětmi, i děti bez rodičů. „Jééé vodník," ozývalo se z břehu Brtvy. „Neboj se ho, tenhle je hodný," slyšel kluk nezbeda od svého dědy.
Zkrátka zastavovali se všichni – hodní i zlobiví – a Michal byl ve svém živlu. Jak se samou pýchou dmul a naparoval, zrudl v obličeji jako krocan a to mu už zůstalo.
…zdaleka ovšem ještě netušil, jaká procesí tudy budou chodit od prvního září, kdy začíná školní rok. Kolik obdivovatelů od něj nebude moci svoje oči odtrhnout.

Dana Ehlová