Uběhlo totiž 120 let od okamžiku, kdy byla ve městě otevřena rolnická škola. Jaké byly její začátky?
Ve školní kronice čteme: „Den 1. měsíce října 1895 zůstane pro město Kostelec n. Orl. i celé širé okolí památným. V ten den slavnostně zahájen první ročník nově zařízené školy rolnické" (Pamětní kniha Rolnické školy v Kostelci n. Orl., 1895-1959, s. 8).
Krásná ctnost: vděčnost
Prvním ředitelem školy se stal František Bauer. Už ve svém prvním proslovu se snažil u žáků vzbudit pocit hrdosti na to, že patří k zemědělskému stavu: „Vás pak, milení chovanci, kteří první navštěvujete tuto školu rolnickou, Vás co nejsrdečněji u zřídla tohoto vítám a kladu Vám na srdce, nezapomínejte nikdy, že náležíte stavu předůležitému, jakým v pravdě ve společnosti lidské stav rolnický jest. Buďte pilnými, mravnými, svědomitými a poctivými, buďte skromnými, zároveň ale ve svém jednání důstojnými a důslednými, zkrátka, buďte charakterními a nezapomínejte nikdy, že zdobí každého, starého i mladého krásná ctnost, již vděčností nazýváme. Proto buďte vděčnými svým předrahým rodičům, kteří nešetří nákladu, často tak pracně získaného, aby umožnili Vám návštěvu školy, a tak skýtali Vám možnost utěšenějšího žití v budoucnosti" (tamtéž, s. 10).

Posunutý školní rok

Studium trvalo dva roky a kladlo si za cíl poskytnout chlapcům, kteří absolvovali alespoň obecnou školu a bylo jim minimálně 14 let, takové vzdělání, jež by jim umožnilo vést vlastní zemědělskou živnost, případně se uplatnit jako kvalifikovaní pracovníci velkostatků. Školní rok začínal 1. října a končil 31. července, byl tedy oproti dnešku o měsíc posunutý. Výuka měla tři oblasti: teoretickou část, praktickou činnost a vycházky (tj. exkurze) „na statky vzorné a do závodů průmyslových" (tamtéž, s. 15).

Syn rolníka přednostně

Vyučovacím jazykem byla čeština. Nové žáky přijímal do školy ředitel. Přednost měli synové rolníků z východních Čech, zvláště pak ti, kteří se v budoucnosti chtěli stát samostatnými zemědělci.
Ve škole se jako teoretický základ vyučovaly následující povinné předměty: náboženství, řeč vyučovací a písemnosti (tj. čeština, pravopis a obchodní a úřední korespondence), počty (včetně hospodářských výpočtů, měřictví a vyměřování, kreslení, zeměpis (se zvláštním zřetelem na Čechy, zemědělství a dopravu), přírodopis (nerostopis, rostlinopis, živočichopis), přírodozpyt a nauka o povětrnosti (tj. fyzika a základy meteorologie), chemie a chemická technologie, pěstování rostlin hospodářských (pěstování rostlin, stroje a hospodářské nářadí, meliorace a lukařství, zahradnictví), chov hospodářského zvířectva, správověda a účetnictví, zákonoznalství, lesnictví, hospodářské stavitelství, hospodářské rozpravy. Dále tu byly volitelné předměty: druhý jazyk zemský (němčina), zdravověda člověka, tělocvik, zpěv.

Praktické vyučování

A jak probíhalo praktické vyučování? Dejme slovo kronice: „Vyučování praktické jest podstatnou částí celého vyučování, i udílí se v tom rozměru, aby se chovanci naučili veškeré práce hospodářské bezvadně konati a aby je uměli posouditi. Praktická cvičení nelze vždy co do doby trvání přesně vpraviti v rámec rozvrhu hodin. … Při vyučování praktickém rozdělí se chovanci na čety a hledí se přísně k tomu, aby každá četa při všech pracích se vystřídala. Práce, v nichž chovancům cvičiti se jest, dle poměrů místních jsou rozmanité a nelze jich podrobně úplně ani vyjmenovati" (tamtéž, s. 20).
Kronika přesto některé činnosti vyjmenovává: mlácení strojem a cepem, rozebírání a opravy strojů a nářadí, čištění a přehazování obilí, přebírání a krájení brambor k sázení, účetnické a kancelářské práce, práce s mlékem, rytí, setba ozimů, cvičení v orbě, příprava kompostů sekání a sušení sena, cvičení v setbě strojem i rukou atd. Bylo toho opravdu hodně.
V pamětní knize dále čteme: „Na poli zkušebném přidělí se každému chovanci ku opatrování několik záhonků pěstovaných rostlin a provádějí se tam pokusy s novými doporučenými semeny a hnojivy" (tamtéž, s. 20).
Další praktické činnosti se týkaly chovu dobytka, prací ve štěpnici a v zelinářské zahradě, ve vinici a chmelnici. Fotografie z roku 1898 je sice aranžovaná, ale dává nám představu, jak vypadala zahrada v areálu školy.
Ladislav Miček