Rolnická škola v Kostelci nad Orlicí zahájila svou činnost 1. října 1895. O okolnostech vzniku školy a vyučovacích předmětech jsme již psali. Dnes se zaměříme na exkurze a tematické vycházky, jež byly na přelomu 19. a 20. století nedílnou součástí vyučování. Průběh takových akcí podrobně popisuje školní kronika. Jde o velice zajímavou četbu. Vyberme si jednu z mnoha exkurzí. Přeneseme se do doby, kdy škola měla třetím rokem nového ředitele, Antonína Půhoného:

„Dne 18. července 1905 podniknut výlet s oběma ročníky. Ráno o 5. hod. vyjelo se z nádraží v Kostelci n. Orl. k Týništi n. Orl., kdež chovanci II. ročníku, vedeni ředitelem školy, vystoupili a šli k Novoveské myslivně, odkudž, vedeni p. lesmistrem Hubkou a p. lesním správcem Morávkem, kteří jim vysvětlovali hospodaření v krásných lesích Chvojnovských, náležejících velkostatku Dašickému, jehož majitelem jest J. J. Alex. markr. Pallavicini. Před 9. hodinou došli účastníci vycházky do části lesa, kde pod třistaletými buky byli slavnou správou velkostatku pohoštěni. Rozloučili se s pp. úředníky revíru Novoveského a dále vedeni p. lesním správcem Nezbedou z revíru Chvojnovského k loveckému zámečku pod Chvojnem. Po rozloučení s milými průvodci po lesích se ubírali účastníci výletu do Chvojence, kdež prohlédnuto hospodářství pana Jaroslava Půhoného.

Potom jsme se ubírali k Býšti, dále k Vysoké n. L. a v 5 hod. odpoledne dorazili jsme do Opatovic, kdež měli jsme se setkati s chovanci I. ročníku, kteří, vedeni jsouce odbor. učitelem Fr. Perným, dojeli ráno vlakem do Stéblové, odkudž ubírali se do dvora Hrobice, jehož nájemcem jest pan Jokl. Tam je prováděl velice ochotně a obětavě pan správec. Chovanci měli příležitost viděti kosení žita nejen obyčejným obilním žacím strojem, ale i kosení obilním žacím strojem se samovazačem, který požaté obilí ihned do snopků váže a dělníci tyto k doschnutí do panáků staví. Potom vedl je p. správec do většího hospodářského lihovaru, který jest ku hospodářství dvora připojen a vypěstěné zemáky na líz zpracuje, kdežto odpadky, výpalky, zužitkují se dobytkem. Potom šli dále k Němčicům a na Kunětickou horu, kdež podán chovancům podrobný popis téže. Po krátkém odpočinku a posilnění v Kuněticích se šlo lesem zpět do Stéblové, odtud vlakem do Opatovic v 5 hod. odpoledne.

V Opatovicích podniknuta ihned společně s chovanci II. roč. prohlídka král. čes. zemské polepšovny. Tam uvítal nás nejdříve ředitel ústavu p. Jan Tilšer, účetní p. Josef Dvořák a učitel p. A. Hála. S nevšední ochotou a obětavostí prováděl a vysvětloval nám sám p. ředitel celé zařízení ústavu, četné dílny řemeslné a hotové výrobky, jakož i hospodářství ústavní; vše provázel podrobnými výklady a rovněž i účel a význam ústavu vysvětlil. Tím zakončena tato zdařilá exkurse. Do Kostelce n. O. vrátili jsme se vlakem v 10 ¼ hod. večer" (Pamětní kniha Rolnické školy v Kostelci n. Orl., 1895-1959, s. 116).

Takové exkurze se konaly každý rok. Některé byly pojaty velkoryse (jako ta citovaná, kdy se škola rozdělila na dvě výpravy, které se posléze opět setkaly), jiné mířily do nejbližšího okolí. Je obdivuhodné, co vše v tomto směru učitelé dokázali zorganizovat v době, kdy nebyly k dispozici telefony a internet…

Co napsat závěrem? Při četbě školní kroniky člověk zjistí, že už před I. světovou válkou se v Kostelci vyučovalo moderně a s důrazem na praktické zaměření absolventů. Škola nezanedbávala ani výchovu svých svěřenců. I dnes, kdy slavíme 120. výročí jejího založení, zůstávají snahy našich předchůdců trvalou inspiraci. Mnohé je dnes jinak, škola několikrát změnila název, areál se rozrostl a byl zmodernizován, vyučovaly se a vyučují různé obory. Ty zemědělské ale zůstávají páteří veškerého snažení.

Budete-li mít zájem, rádi vás v kostelecké „zemědělce" přivítají už za týden v sobotu 10. října. V 10 hodin vypuknou oslavy zmíněného výročí.

Ladislav Miček