„Projekt Celé Česko čte dětem má podpořit emocionální (psychické, myšlenkové a morální) zdraví dětí a mládeže. Projekt vznikl proto, aby si společnost uvědomila, jak ohromný význam má hlasité čtení dítěti pro jeho emocionální vývoj a pro formování návyku číst si v dospělosti. Vědci a praktikové shodně tvrdí, že pravidelné hlasité předčítání učí dítě jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí,“ zní citace z webu projektu.

Jak si stojí se čtením rodiče? Střední generace a prarodiče dětem čtou a mají s tím ty nejlepší zkušenosti. Do projektu Celé Česko čte dětem se ale zapojují školy i knihovny, například opočenská Základní škola, která si na tento program pravidelně zve známé osobnosti pocházející z regionu. Čtení tak osvěží i beseda s hostem, podpis do památníku a zážitek ze setkání s osobností, která něco dokázala.

V Častolovicích se čtení již před lety ujala dvojice seniorů, bývalých kantorů, aniž by o celorepublikovém projektu něco tušila. Pořad zpestřují dramatizací i hudebním doprovodem s kytarou. Pedagogové totiž vědí, že dnešní děti neudrží příliš dlouho pozornost.

Pětadvacet pohádek během tří let už přečetli manželé Albrechtovi v častolovické knihovně, aniž by věděli, že existuje projekt Celé Česko čte dětem. Získali přitom zkušenost: Je úplně něco jiného číst dětem doma a předčítat najednou dvaceti dětem různého věku, například od půl roku do jedenácti let. „Je to facha, to nikdo nemá tušení. Děti mají malou schopnost se soustředit,“ konstatuje Jana Albrechtová.

Naposledy předčítali z pohádkové knihy knihovnice Ivy Vávrové z Rychnova nad Kněžnou. „To bylo až dojemné, že děti vydržely poslouchat. Záleží hodně, co se čte a jak, text se musí dramatizovat,“ dodává. V Častolovicích čtou pouze dvacet minut a pak pohádku nebo děj z knihy společně s dětmi zdramatizují s rekvizitami, zpěvem s kytarou, vloni vše doplňovali i kresbami. Začínalo s nimi třicet dětí, zbylo jich sedm.

Jana Albrechtová je přesvědčena, že jednorázové čtecí akce a kampaně nemají příliš smysl: „Pokud se to nebude dělat a zdůrazňovat pravidelně, nemyslím, že by to k něčemu bylo.“ Zjistila, že ale nemůže porovnávat svoje děti se současnou nejmladší generací: „Svým dětem jsme četli, pouštěli jim vinylová elpíčka s pohádkami. Bez pohádky nebo písničky neusnuly. Ale naše šestiletá vnučka už od čtyř let pohádky slyšet nechce.“ Raději jí má babička vypravovat, jaké to bylo, když byla mladá.“

„Čteme asi tak čtvrt hodiny před spaním. Určitě pro rozvoj fantazie, slovní zásoby,“ vysvětluje čtyřicetiletá Agáta, maminka tří dětí z Rychnova nad Kněžnou, co dětem čtení přináší. Nyní se věnuje sedmileté dceři a tříletému synovi, ale četla i dnes již dospělé dceři.

K jejímu názoru se připojuje i maminka Jana ze Solnice, která čte už i své nedávno narozené dceři a starším synům. Jako kantorka z praxe ví, že děti dnes především listují komiksy nebo módními časopisy a nechce nic zanedbat. „Synové většinou sáhnou po knize, když mají za něco zakázaný počítač. Ale na knížky jsou zvyklí, berou si je pravidelně třeba na dovolenou,“ je maminka ráda, že se jí podařilo u dětí vztah ke knihám vypěstovat.